Výbušný výlet do Třebenic (21. 4. 2012)
Na hlavním nádraží jsme se sešli tentokrát jenom čtyři, ale během dne se připojovali další účastníci, až jejich celkový počet narostl na deset. První dobrodružství jsme si užili už ve vlaku – sice jsme nejprve našli kupé, kam se nás vešlo všech šest (tj. včetně Marka s Petrem, kteří přistoupili v Holešovicích), ale když jsme minuli Kralupy, ve vagonu se objevily nějaké děti a aktivní průvodčí nás všechny vyhnal na chodbu, neboť jsme se nacházeli ve voze pro cestující s dětmi do deseti let. Tento chvályhodný počin ze strany průvodčího měl jednu vadu na kráse – vyprázdnilo se podstatně více kupé, nežli bylo pro usazení dítek třeba, takže pak si zase posedali nějací dospěláci: Výsledkem bylo, že jsme část cesty absolvovali trochu zbytečně vstoje.
V Lovosicích jsme celkem bez problémů přestoupili na další vláček, který nás vyhodil na zastávce Úpohlavy. Ta nás uvítala bohužel dost podstatným smradem a nepořádkem, takže jsme zacpali nosy a rychle se vydali na cestu.
Naším prvním postupným cílem byl Lucký mlýn – pěkné místo na zdejším potoku jménem Modla. Tady jsme se napojili na turistickou značku a došli do Třebenic, kde nás čekal hlavní cíl výletu: Muzeum českého granátu. Vzhledem k nastalému pravému poledni jsme ovšem nejprve zasedli k obědu v jedné ze dvou místních restaurací přímo na náměstí a teprve poté jsme zamířili k muzeu. To není příliš velké. Jak jsme se dozvěděli, jedná se o jedno z nejstarších muzeí zřízené v českých zemích a věnuje se jednak historii Třebenic a okolí a jednak českému granátu – těžbě, zpracování a šperkům vyrobených z tohoto typicky českého drahokamu. Před muzeem nás dohnala skupinka opozdilců (možná spíš vyspávačů), kteří jeli o vlak později a s vynecháním obědu a muzea se k nám akorát připojili.
Pak ovšem nastala ta nejlepší fáze výletu – a sice túra Českým Středohořím. Prvním kopcem, který nás čekal, byl Košťálov. Na jeho vrcholu je jednak nádherný rozhled (což ovšem ve Středohoří je víceméně pravidlem) a jednak romantická zřícenina. Naše další cesta vedla poněkud neplánovaně přes obec s podivným názvem Sutom – poté, co jsme krátce ztratili cestu. Dalším možným kopcem byl vrch Boreč – český geologický unikát s výduchy teplého a vlhkého vzduchu z nitra země. Protože tyto efekty jsou ovšem nejlépe pozorovatelné v zimě a výhled z Borče není na zdejší poměry nic moc, vrcholek této hory jsme minuli a vydali jsme se rovnou vzhůru na vrch Lovoš. To je kopec, který se tyčí přímo nad městem (hádejte kterým!) a je z něj – jak byste jistě nečekali – nádherný výhled. Přímo na vrchu se navíc nachází horská turistická chata, čehož někteří využili k doplnění tekutin a minerálů.
Z Lovoše jsme se vrhli v podstatě rovnou dolů – cesta tu má docela solidní převýšení, naštěstí pro nás směrem dolů a končí přímo u kruhového objezdu s restaurací. Vzhledem k dvouhodinovému taktu rychlíků na Prahu a čase našeho příchodu do Lovosic nám nezbylo než opětovně navštívit další kulturní zařízení a navečeřet se tu.
Ač délkově nebyl výlet zase tak příliš výjimečný, vzhledem k množství vrstevnic, které jsme cestou potkali, byl poměrně náročný, takže jsme všichni byli rádi, že jsme zase zpět v matičce stověžaté, veškeré naplánované večerní programy jsme zrušili a vydali se načerpat zpět síly posilujícím spánkem.
Honza K.
Účastníci: Marek+Petr, Honza K.+Martin, Honza, Pavel, Petr Šp.+Honza, Michal, Honza