Terezínská pevnost

22. 2. 2014

Letošní sezona by bez návštěvy Terezína asi těžko mohla být označena za kompletní. Ovšem ač je to místo jistě pozoruhodné, jeho okolí za moc nestojí a obstojnější pěší výlet v okolí se mi nepodařilo vymyslet. Návštěvu jsem tedy naplánoval na konec února, kdy jsem se domníval, že bude zima, nevlídno a počasí se bude hodit akorát tak k návštěvě historických památek. Letošní legrační zima mi ovšem udělala trochu čáru přes rozpočet – no, ještě tím lepším směrem, na příliš hezké počasí si naštěstí nikdo z účastníků nestěžoval.

Na prohlídku všech zdejších pamětihodností jsme měli dostatek času, takže jsme od nádraží v Bohušovicích vyrazili nejprve k prohlídce krematoria a pohřebiště obětí okolo něj.

Při přesunu směrem do města následovala malá zoologická vsuvka v podobě stádečka nutrií. Jak jsem následně zjistil, uhnízdily se tu po povodních v roce 2002 a docela pěkně se tu zabydlely. Místní je mají rádi, kdekdo je chodí krmit a nosí jim sem hromady žrádla. Kromě toho je tu spousta lidí okukuje a fotí si je. Ono při prohlídce Terezína přijde vhod také nějaká úsměvná a milá atrakce, takže není divu.

Hledání příslušného zařízení pro oběd nebylo tak úplně jednoduché, jak by se v městě této velikosti a turistického významu dalo mohlo čekat. Nakonec jsme našli pěknou lidovou restauraci, ceny mírné & obsluha vzorná, na kvalitu jídla si skoro nikdo nestěžoval (se svými mírnými poznámkami na adresu sériově vyráběných knedlíků jsem tuším zůstal osamocen).

S plnými žaludky jsme tedy vyrazili na prohlídku Malé pevnosti. Asi nemá moc smyslu se o ní rozepisovat, snad se jen zmíním o paní průvodkyni, která výklad docela prožívala, někdy až moc: následně jsme se nemohli úplně shodnout, zda byl její výkon výrazně nadprůměrný anebo jestli stál za starou bačkoru.

Při zpáteční cestě se bohužel trochu vyznamenaly dráhy, kterým se někde ztratil původně plánovaný rychlík, takže jsme s více než půlhodinovým zpožděním odjeli vlakem Eurocity, který mimořádně zastavoval na všech zastávkách rychlíku – bylo v něm tedy docela plno, takže polovina naší výpravy se usídlila v restauračním voze a strávili tam celou cestu až do Prahy.

Účastníci: Pavel + Martin, Honza K. + Martin, Jirka + Honza, Honza N.