Kdo by se příčil výletu do Příčov? – 28. 5. 2016
Výlet jsme zahájili poměrně dlouhou cestou autobusem – byla tak dlouhá, že jsme málem vystoupili o zastávku dříve. No, ono by to nebylo takové neštěstí, protože ta správná zastávka se nacházela jen o pár stovek metrů dál. Hlavní cíl výletu, tedy zřícenina větrného mlýna u Příčov, se nachází od výchozího bodu poměrně nedaleko. Místo samo má skutečně zajímavou atmosféru, i když jde o zříceninu, je přesto vidět, že se jednalo o skutečně impozantní stavbu. I dnes tvoří vcelku zajímavou krajinnou dominantu.
Od zříceniny mlýna už nebylo daleko do Sedlčan, kde jsme podle plánu zasedli k lehce opožděnému obědu v jedné z restaurací na místním hlavním náměstí. Časový plán a předpověď počasí nám dovolily vydat se ještě kousek dál, ale zvládli jsme dojít už jen do Kosovy Hory, mračící se nebe nás už v dalším pochodu zastavilo. Usadili jsme se na místním nádražíčku, i když do odjezdu vlaku ještě zbývaly skoro dvě hodiny – a dobře jsme udělali. Za chvíli se přihnal liják přímo apokalyptický, osobně jsem takhle hustý déšť snad ještě nikdy nezažil. Ačkoli mělo nádražíčko poměrně široké zastřešení na nástupišti, nakonec jsme stejně všichni byli slušně mokří i po střechou. Než dorazil vlak, liják ustal, ale následky jsme pozorovali ještě celou cestu lokálkou do Olbramovic. Nejméně na jednom místě zmizely koleje úplně pod valící se vodou a na dalším místě se silnice přehnala na přejezdu přes koleje v takové míře, že pan strojvedoucí musel vystoupit a nejprve si lopatou proházet cestu, aby mohl projet. Do Olbramovic jsme přijeli s celkem slušným zpožděním, ale pražský rychlík na nás naštěstí počkal, a tak jsme dorazili do Prahy v zásadě skoro podle plánu.