Za Bílou paní na Okoř a prezidentem Zápotockým do Zákolan

24.6.2006

Nejobtížnější úkol stál před účastníky výletu tentokrát hned na začátku – najít správnou zastávku, od které odjíždí ten správný autobus. Nicméně, všichni tento úkol úspěšně zvládli, i když je pravda, že někteří k tomu potřebovali pomoc přítele na telefonu.
Jak na potvoru jel zrovna autobus po objížďce, takže jsme cestovali sem a tam a cesta na pár kilometrů vzdálenou Okoř trvala skoro hodinu.
Další necelou hodinku jsme strávili čekáním na začátek prohlídky, pojídáním zmrzliny a politickými debatami, které se staly předmětem zájmu na hradě náhodou přítomného politologa, kterého raději nebudeme jmenovat.
Na hradě jsme bohužel Bílou paní neviděli (prostěradlo si s sebou nikdo nevzal), ale aspoň jsme o ní slyšeli pověst. Součástí prohlídky místo toho bylo vystoupení skupiny historického tance poněkud pochybné kvality, neboť se skládala ze samých děvčat. Ale úplně špatný to zas nebylo.
Po prohlídce hradu jsme demokratických hlasováním odhlasovali, že oběd se odkládá a nejdřív něco málo ujdeme, abychom si ten oběd vůbec zasloužili. Dorazili jsme na pár kilometrů vzdálený vrch Budeč, kdysi významné slovanské hradiště, a zde jsme demokratickým hlasováním dospěli k tomu, že polovina účastníků půjde do Zákolan na řízek a druhá půlka se zúčastní prohlídky, na kterou jsme tentokrát nemuseli čekat vůbec.
Přiklonil jsem se k tomu lepšímu návrhu a prohlídku budečského hradiště jsem absolvoval. Původně jsem si sice říkal, cože na tom může trvat avizovanou hodinu – ale nakonec myslím, že všichni, kdo se rozhodli tu prohlídku absolvovat, byli nadmíru rádi.
Přímo pod kopcem na začátku vsi stojí v Zákolanech socha zdejšího rodáka Antonína Zápotockého, která tu kupodivu přestála i listopadovou změnu režimu. Když jsme se u Tondy dosyta nafotili, pokračovali jsme směrem ke zbytku skupiny v místní hospodě. Jídlo tu sice nebylo nic extra a výběr pramalý (z jídelníčku nutno především zmínit bezvadné nanuky), ale to vše nám vynahrazovala svérázná hostinská, se kterou si – jako už tradičně – nejlépe rozuměl Michal.
Dalším demokratickým hlasováním jsme se usnesli po obědě pokračovat pěšky až do Kralup nad Vltavou. Někteří (Petr Šp. a Michal) sice v rozporu s tímto usnesením pod jakýmisi výmluvami na spáleniny od sluníčka ukončili cestu už v Otovicích (ano, jsou to ty Otovice, kde bydlí Lucka Bílá), ale my ostatní jsme vytrvali a došli až do Kralup.
Kralupské nádraží nakonec všechny překvapilo svojí čistotou (v rozporu s předpověďmi jednoho z účastníků, že Marku?) a cena jízdenka do Prahy svou lácí (12,50 Kč na osobu – to si zřejmě někteří neuvědomili, že jsme od Prahy coby kamenem dohodil a nebýt klikacení vltavského údolí v podstatě v pěším dosahu).

Statistika:
Účast: 10-HonzaK,PetrŠp,Michal,FilipTS,Jirka+HonzaIII,Matěj,Zbyněk,Marek,Petr
Trasa: 15 km – po červené: Okoř-Budeč-Zákolany-Kralupy n/Vl.
Pamětihodnosti: zřícenina Okoř s boční výsernicí, hradiště Budeč s výborným vlasteneckým průvodcem, socha A.Zápotockého s ptačími exkrementy
Restaurace: Zákolany-restaurace U Libuše s mile svéráznou paní hostinskou