V čem vězí krása Nedvězí?

1.9.2007

Výlet jsme zahájili v Holešovicích u výstupu z metra k autobusovému nádraží. Výstup k vlakovému nádraží je ten samý tak snad, kdo nás hledal, nás i našel.
Sešlo se nás tam sedm, jako statečných. My byli však spíše sedm zívajících. Sraz byl přeci jenom poněkud dřívější než obvykle.
Cesta autobusem proběhla dobře, bylo volno a po hodince jsme po té, co jsme projeli Tupadly a nepřejeli do Medonos, správně vystoupili v Chudolazech.
Po lehkém výstupu z autobusu nás čekal težší výstup na hřeben Království. Mohli jsme si vyzkoušet, jako že jsme vojáci wehrmachtu, protože přes tento hřeben vedla linie pevnostního opevnění první republiky. A rovnou s potěšením mohu konstatovat, že bychom to prohráli, protože jsme žádné pevnosti nezpozorovali. Teprve až když jsme byli na vrcholu, tak jsme zjistili, že nám zůstala, a to hned u cesty, jedna pevnost v zádech. Byla otevřená tak jsem se ji jali prozkoumat.
Po prohlídce jsme se vydali dál, a to po čím dál víc rozbahněné cestě, až jsme došli k mohutné lípě na okraji Nových Osinalic. Tam jsme si dali pauzu na svačinu.
Nové Osinalice jsou plné roubených chaloupek. Je to proto vesnická památková rezervace. Ke svému překvapení zjistil Jirka, že tu mají chalupu dva jeho známí. Tedy přesněji známý a známá. Samozřejmě, že jsme je oba potkali a ta známá toho využila a pod záminkou venčení psa se k nám na dobré dva kilometry připojila. No musíme přiznat, že to bylo zpestření. Dověděli jsem se mnohé informace o místních obyvatelích a ukázala nám i jedny skály stranou od cesty, kde jsme si udělali další svačinovou pauzu. Na druhou stranu jsme si museli dávat pozor na témata hovorů. Snad jen jednou byly porušeny zásady konspirace, když se při svačině na skalách HonzaK zeptal svého Martina: „Matýsku, budeš něco jíst?“, což znělo neobvykle mile, ale myslím, že to dotyčnou nebylo zaznamenáno. No uvidíme příště co řekne Jirka, jestli se jí to náhodou v hlavě nerozleželo…
Se známou a jejími dvěma psy jsme se rozloučili na Osinalickém sedle a již nedočkavě jsme vyrazili směr očekávané Nedvězí, kam jsme také po stometrovém výstupu, v souladu s biologickými zákony v pořadí od nejmladšího k těm starším, úspěšně dosupěli.
A v čem že tedy vězí krása Nedvězí?
Určitě v tom, že je zde přirozený a přitom dokonalý kruhový rozhled. Je to moc zvláštní pocit, že bez žádné rozhledny, bez skály, prostě bez závratě z pohledu dolů, jen tak stojíte na takovém nezalesněném kopečku a skutečně vidíte úplně dokola – Polabí, Říp, České středohoří, Lužické hory, Ještědsko-Kozákovský hřbet. A možná ještě dál – my jsme totiž neměli počasí pro dalekosáhlé pohledy, bylo pod mrakem. Ale i tak byl pohled fantastický.
Krásná je také okolní příroda. Sic to nebyl Český ráj, jak HonzaK posledně mylně avizoval, nýbrž Chráněná krajinná oblast Kokořínsko, přesto roztodivných a místy tajuplných skalních útvarů bylo při cestě jak naseto.
A krásná je i místní flora a fauna. Tady patří zvláštní dík HonzoviKu, který nás co chvíli zastavoval a ukazoval nám a také, což je důležité, pojmenovával a zařazoval, zajímavé rostlinky, plže, brouky, ještěrky atd. To u Petra a Jirky evokovalo vzpomínky na jejich studijní léta a u HonzyK dokonce na jeho školní léta v pionýrském oddíle mladých ochránců přírody, a tak cestou z Nedvězí skoro až do Dubé se tito čtyři zkoušeli v latinském názvosloví. Tuto přírodovědnou idylku trochu kazí fakt, že při cestě Petr jednoho nejmenovaného brouka zašlápnul. Ale bylo to omylem, tak jsme mu to odpustili a na správu CHKO to nehlásili…
Ještě před Dubou jsme si zašli k soše svatého Prokopa, což je máchovská památka, a pak jsme již hladoví spěchali na náměstí v Dubé, kde tedy restaurace nebyla, ale hned kousek pod náměstím u hlavní silnice již ano. Po vydatném obědě nebo spíše již večeři jsme měli ještě hodinku čas do odjezdu autobusu, tak jsme se prošli po tomto za první republiky okresním městě, kde je zašlá sláva cítit na každém kroku, a pak jsem již zdárně nasedli do autobusu směr Praha, který nás dovezl opět na Holešovické nádraží, kde jsme výlet před jedenácti hodinami zahájili.

Statistika:
Účast: 7 – HonzaK+MartinD,FilipTS,JirkaO+HonzaIII,PetrP,HonzaKu
Trasa: 17,5km – Chudolazy, po modré hřeben Království, po zelené Nové Osinalice-Osinalické sedlo-Rač-Panenský hřeben, po žluté-Nedvězí-Dražejov-Rozprechtice, po naučné stezce sv.Prokop-Dubá
Pamětihodnosti: pevnůstka-řopík vzor 37
Restaurace: Dubá: U Nováků-příjemno