Cesta z města – podél Botiče

1.4.2006

I přes nepřízeň podnebí, nebylo plánované jaro v plném proudu, ale syrové předjaří. I přes nemilé informační embargo, chyběly data o srazu, protože čtrnáct dnů před výletem byl výpadek web stránky, se nás před občerstvením U Ferdinanda (v sobotu samozřejmě zavřeném) u tramvajové zastávky Hostivařská sešel lepší průměr. Všichni dorazili tramvají kromě Vaška, který si iniciativně začal výlet sám již v Malešicích, odkud přišel pěšky.
Po plánovaném začátku v deset hodin jsme ještě počkali na jednu tramvaj, což bylo dobře, protože z ní vystoupila čtvrtina výpravy – Jarda a Petr, a v 10:05 jsme vyrazili směr Botič.
Botič byl v těchto povodňových dnech při síle a měl takovou divnou zelenožlutou barvu.
Prošli jsme podél Hostivařské přehrady, která u některých vyvolávala nostalgii po dobrém letním pokoupání, a došli do Petrovic, kde jsme se rozloučili s asfaltkou a zamířili na bahnitější cesty.
Nebylo to však tak hrozné, bahýnko bylo jen mělké, pod ním byl zřejmě ještě chladem pevný podklad.
I když tentokrát absentoval řízkofil Michal, přesto již těsně za Křeslenicemi zazněl pro něj typický naléhavý dotaz, když už bude nějaká hospoda, kde by se mohl dát řízek.
Výsledkem byla krátká svačinová pauza u místní dřevěné houpačky.
Při ní se vyautoval jako zarytý sýrofob Honza III. Pokud by tedy už příště mermomocí musela být součástí vaší bagety sýrová obloha, nebuďte pohoršení u slušných lidí a jděte si ji sníst někam po větru do křoví .
Po svačině jsme opět sestoupili k Botiči a podél něho protnuli hranice města a zdárně, až na zmatky s přechodem, resp. podchodem dálnice, dorazili až do Průhonic.
V Průhonicích nastalo dilema, kam se jít najíst. V hostinci U Bezoušků bylo plno, v kavárně nedělají řízek, v pizzerii bylo také plno, v hotelu draho. Tak vlakofil HonzaK navrhnul, že změníme plán, popojedeme autobusem do Říčan, kde se určitě najíme, a zpátky do Prahy se dostaneme vlakem. To vyvolalo rozpory, co dál. Do parku se většině nechtělo, protože bylo jasné, že je vše holé, natož aby něco kvetlo. Autobus do Říčan měl jet za 18 minut.
Dvě minuty před jeho příjezdem rozpornou situaci zachránil Honza III s Jirkou, když opět zašli do restaurace U Bezoušků a zjistili, že již jsou tam dva stoly volné.
U jídla jsme se zase dali dohromady a rozhodli, že budeme pokračovat dál pěšky po červené až do Horních Jirčan.
To u mne jako potůčkofila oživilo naději, že se mi podaří prosadit, abychom došli až k pramenu Botiče. Zvláště pak, když Jarda, který si okázale esemeskováním domlouval schůzku s nějakým malým Richardem, vyvolal v Osnici hlasování, že to tam již ukončíme, a byl na hlavu poražen. (To je jen takový slovní obrat).

To bylo dobře, protože z Osnice do Horních Jirčan byl nejhezčí úsek cesty. Za zmínku myslím stojí hezká borovice se svatým obrázkem před můstkem (vlastně kládou) přes Botič a moc se nám také líbila jedna vila kousek za ním, asi třetí, čtvrtá hned po vstupu do Horních Jirčan.
Až tedy v Horních Jirčanech jsme po slušných 18,5 km výlet ukončili.
Já byl nadále ještě rozhodnut, že si k pramenu Botiče dojdu sám, ale když jsem se kouknul na jízdní řád a zjistil, že by mi pak už nic do Prahy nejelo, tak jsem rezignoval.
Stejně tak jako Jarda na svoji schůzku s malým Richardem – prý nemůže do restaurace, když je od bahna jako prase .
Po půlhodině čekání na zastávce, jíž vévodil nápis “Starosto, jak se ti bydlí v nakradeném?“, přijel autobus, který nás dovezl zpět do města. Někteří z něho vystoupili cestou a my poslední se rozloučili na stanici metra Budějovická.

Statistika:
Účast: 8 – HonzaK, Honza J, Honza III.+Jirka, Filip TS, Jarda, Petr, Vašek
Trasa: 18,5 km – po červené Hostivař-Petrovice-Křeslenice-Průhonice-Osnice-Horní Jirčany
Pamětihodnosti: žádné
Restaurace: Průhonice-u Bezoušků, obsluha-středního věku a nepřívětivá, jídlo-jakž takž, pivo-výborné, ceny-lidové