Návštěva přažské ZOO a sedleckého přívozu

22.1.2006

V poněkud netradičním termínu a hlavně netradiční teplotě (ale tradičním počtu) jsme se sešli na Masaryčce v očekávání dalšího výletu. Plán pochopitelně s nízkou teplotou počítal, takže jsme nejeli nijak daleko. Vyrazili jsme vlakem směřujícím podle Vltavy do Kralup nad Vltavou, ovšem ještě v Praze došlo ke dvěma významným událostem. Na holešovické zastávce počet účastníků vzrostl o další osobu a na sedlcké zastávce jsme všichni vystoupili. Co se s vlakem dělo za Prahou, není autoru těchto řádků známo. Nicméně se nepředpokládá, že by to čtenáře těchto řádků zajímalo, tak je to jedno.
Pár metrů od vlakové zastávky je stanoviště přívozu přes Vltavu. Někteří se těšili na loď, někteří na avizovaného převozníka, obě skupiny účastníků však byly zklamány. Převozník nic moc a loď není loď, ale taková minilodička s kapacitou tak asi deset osob. Ale když se to vezme kolem a kolem, tak je to i přes to všechno zajímavý zážitek. Zvlášť uprostřed třeskutých mrazů, kdy člověk neví, jestli se překlopí nebo nepřeklopí a jestli ho vyloví ve stavu tekutém nebo třeskutém. (Bernardýni s rumovým soudkem v pohotovosti nejsou k dispozici, pozn. aut.)

Krátkou procházkou kolem Vltavy jsme došlo k zoologické zahradě a vyrazili za zvířátky. Nebudu tady jmenovat, co jsme všechno viděli, ale největší úspěch měla určitě malá gorilka Moja, a aspoň namátkou další zvířata: švábi, želvy sloní, medvěd lední, ošetřovatelé, párky aj. Pokud jde o ty párky, ne že bychom proti nim něco měli, ale přece jen je to taková chudá strava, tak jsme neodolali, tedy resp. účastníci neodolali mému nátlaku, abychom ještě navštívili restauraci nad autobusovou točnou, kde jsme bádali nad dalšími zvířaty, tentokrát ovšem zblízka, hodně zblízka, ačkoli hned vedle oblohy.
Nakonec bych skoro řekl, že to s tím zimním výletem nebyl až takový špatný nápad, takže zkusím pro příští zimní sezónu zase něco vymyslet.