Půjdeme do Vrátna, pak se tam (ne)vrátíme – 25. 6. 2016
Na sklonku školního roku nás čekal nečekaně dramatický výlet, ač ještě ráno tomu nic nenasvědčovalo. Už od rána bylo nesnesitelně teplé počasí. Z vlaku jsme vystoupili uprostřed řepkových polí, kde nebylo nikde úniku před žhavým sluncem. Takto doslova nažhaveni jsme se vydali směrem k hlavní atrakci dnešního výletu – k bývalému větrnému mlýnu u Vrátna. Mlýn už samozřejmě v provozu není, ale současný majitel se poměrně vehementně snaží uvést mlýn do téměř původního stavu a podle našeho laického náhledu se mu to zatím celkem daří. Od mlýna jsme se ještě chvíli vlekli na slunci, ale netrvalo dlouho a naši výpravu pohltil pohostinný stinný les a údolí Skalského potoka. Cesta byla docela solidně zarostlá, ale v jednom místě začala být schůdná stále méně a méně, až jsme nakonec dospěli k závěru, že jsme opravdu definitivně sešli ze značky a po delší konzultaci s mapami a navigacemi jsme dospěli k závěru, že nám nezbývá než se vrátit do místa, kde jsme viděli značku naposledy. Po cestě údolím se začalo nebe čím dále více na naši výpravu mračit – a když jsme došli na jeho konec, spustil se docela slušný lijavec. Chvíli jsme se pokoušeli dešti odolávat schováváním pod větvemi stromů, ale tento způsob ukrývání se ukázal být málo účinným, a tak jsme nakonec přece jen vyrazili kupředu. Když jsme úplně promočení skrz naskrz dorazili do Nosálova, déšť se na chvíli odmlčel, ale pak se zase spustil s novou vervou, a tak jsme vděčně přijali pohostinství zdejší hospůdky – bohužel jen se zastřešenou zahrádkou, takže jsme i v tomto úkrytu celkem slušně při konzumaci občerstvení mokli.
Když se počasí přece jen trochu umoudřilo, vyrazili jsme na další cestu, přes Lobeč na zastávku do obce s malebným jménem Skramouš. Cesta vlakem byla ovšem hodně dramatická. Přestálá bouřka způsobila pád několika stromů na železniční trať a vlaky na zdejší lokálce jezdily vícméně náhodně bez ohledu na nějaké jízdní řády – zvláště když na trať padaly další a další stromy. Několikrát jsme tedy změnili plánovanou trasu a čas dojezdu do Prahy, ale nakonec jsme přece jen do Prahy dojeli, i když až dost pozdě večer. Aspoň jsme měli nezapomenutelné zážitky.