Zahájení sezony 2016 – Pacoldova vápenka ve Velké Chuchli – 19. 3. 2016

Jako jednotné téma letošní sezony jsem vybral drobné technické památky. Jako první se krásně nabízela Pacoldova vápenka ve Velké Chuchli, která je na kraji Prahy a přitom tím příjemným směrem, kde je pěkná příroda. Oficiální místo srazu byla sice až autobusová zastávka Závodiště Chuchle, ale stejně jsme všichni přijeli pohromadě vlakem. Společně jsme vytvořili většinu osazenstva minibusové linky, která tu jezdí od nádraží do Chuchle. Hlavní pamětihodnost dnešního výletu byla tenokrát hned po začátku. Bohužel je bývalá vápenka nepřístupná, a tak jsme se museli spokojit s prohlídkou zvenku, ale i tak vypadala podle mého názoru celkem impozantně. Naše další kroky vedly stále ještě po území Prahy. Nejprve jsme prošli Slivencem, odkud jsme zamířili přímo ke zdejší velké elektrorozvodně, kterou jsme tak mohli označit za další technický cíl našeho výletu. Jistá část naší výpravy se snažila průchod kolem rozvodny sabotovat, pod poněkud nejapnou záminkou,  že je to zacházka, ale tyto podvratné tendence jsme včas podchytili, a tak to dopadlo dobře.

Nabití energií jsme absolvovali sestup do radotínského údolí, kochajíce se nádhernými výhledy. Teprve tady jsme opustili území hlavního města Prahy. Z radotínského údolí jsme se vydali – jak jinak – po mlynářské stezce, kde sice bylo poněkud mokro, ale dalo se to celkem vydržet, nikoho jsme nemuseli z bahna tahat a veškeré dřevěné přechody jsme v pořádku překonali. Mohli jsme se pokochat už i prvními podléškami. Nakonec to bylo daleko horší nahoře na kopci, kde bylo bahno na polní cestě tak nějak úplně všude a takto obaleni přírodninami jsme dorazili do Třebotova. Tady nás přivítala milá hospůdka, ale paní vrchní se na nás netvářila zrovna přívětivě (snad to bylo tím bahnem na botách?). Působila přesně tím dojmem, že nemá ráda, když jí do hospody lezou lidi. Na kvalitě stravy se to ale nijak neprojevilo a přes její výhrůžky ani netrvala příprava jídel nijak závratně dlouho – kuchař je zjevně jiného založení. Stačili jsme se najíst akorát tak před začátkem jakési schůze, které v sále restaurace zrovna začínala při našem odchodu. Její přesný charakter se nám nepodařilo zjistit (zahrádkáři, komunisti …?), ale prý mělo nějak příliš mnoho pánů červené kravaty… Tak nevím.

Z Třebotova jsme nakonec vyrazili nejkratší možnou cestou do Černošic, kde byla velkým lákadlem zdejší cukrárna. Strávili jsme tam příjemnou hodinku – a komentářů se zdržím, ježto by se zjevně jejich negatovní nádech nekryl s názorem zbytku výpravy. Cukrárna je jen pár kroků od nádraží, a tak jsme se obtížení nějkými těmi cukry v žaludku vydali směrem ku Praze. Jo – a měli tam symaptickou obsluhu, kterou si nejvíce užil Vráťa.

Účastníci: Marek, Jirka O., Honza N.+Vráťa, Roman, Honza K.+Martin