Koupací akce – Valy u Přelouče

12.7.2008

Ještě den před akcí jsem neměl příliš velké iluze o tom, že bychom se opravdu mohli vykoupat. Bylo sice krásně (rozuměj vedro k zalknutí), ale předpovědi počasí pro následující den se hemžily termíny jako „zataženo“, „srážky“, „občas bouřky“ a „výrazné ochlazení“. Začal jsem proto preventivně plánovat náhradní program.
Ráno kupodivu počasí nenasvědčovalo tomu, že by mělo pršet – ne, že by bylo ono vedro k zalknutí jako předešlého dne, ale obloha deštěm nehrozila, a teplota odpovídala polovině července. Vcelku nikdo proto nic nenamítal proti realizování původně zamýšleného koupacího plánu.
Účastníci se přidávali porůznu po částech, takže teprve na zastávce ve Valech u Přelouče jsme byli skutečně všichni, totiž devět. Měli jsme tu výhodu, že tu na nás něco přes hodinu čekal Marek, který mezitím zmapoval situaci u Lohenického jezera, takže jsme s jeho pomocí zaujali celkem výhodnou pozici na písčité pláži na břehu a následně pak i přímo v jezeře. Sliby, které účastníci dostali, jsem taky do puntíku splnil, voda byla (celkem) teplá, ale hlavně krásně čistá a (docela) mokrá. …jo, a taky relativně prázdná. V podstatě jedinou společnost nám dělali vodní lyžaři, kteří se ovšem pohybovali pouze v zóně vymezené bojkami.
Když jsme se dosyta vyplavali, vytáhl Filip takový ten talíř, se kterým se dá házet, ale který si létá, kam chce (do vody, do křoví, na strom, na silnici), nedá se skoro vůbec chytit (ačkoli běžíte, padáte a koupete se), ale přesto je s ním docela zábava. Poté jsme se někteří znovu ponořili do vody a následně vypukla diskuse o tom, kam jít dále. V debatě nad mapami se nakonec vykrystalizovaly dvě varianty, jedna začínala vpravo, byla kratší a měla oběd brzy, druhá začínala vlevo, byla delší a oběd měla později (schválně, kdo v tom bude hledat nějaké politické souvislosti…) Po demokratickém, ale docela těsném hlasování, zvítězila levice.
Lohenické jezero jsme skoro celé obešli kolem dokola, takže jsme mohli vidět, že se jeho břehy hemží různými stany, tábořišti a podobnými zařízeními, takže naše místo, byť u silnice (nefrekventované), bylo opravdu díky Markovi asi to nejlepší možné.
Na oběd jsme dorazili do kempu v Buňkově chviličku po druhé hodině, kdy už přestali vařit hotovky, ale pořád ještě měli výbornou zelňačku, nad kterou se olizovala většina osazenstva. Ani další jídlo nebylo špatné, ale už nepřekročilo vysoko nastavenou laťku.
Další cesta nás vedla nenáročně lesem s výskytem borůvek, Opatovického kanálu až k Lázním Bohdaneč. Nejprve se vyskytl menší zádrhel s hledáním konečné trolejbusu. Ani Marek, který tu byl skoro doma, navíc je známý trolejbusový odborník, nevěděl, že konečná je dočasně přesunuta o několik set metrů dále do centra a nebýt sympatického místního tatínka, který tu venčil kočárek s dítětem a manželku, asi bychom čekali na trolejbus dodnes. Tady část z nás vykonala miniprohlídku zdejšího lázeňského areálu, druhá část mininávštěvu nějaké cukrárny či čeho, a pak jsme se vydali trolejbusem do Pardubic a následně vlakem domů. V soutěži s počasím jsme si tedy, pokud jde o koupací výlety, mohli připsat další vítězství – déšť se totiž spustil až při cestě trolejbusem, kam ovšem nepršelo, takže jsme skoro nezmokli.

Statistika:
Účast: 9 – HonzaK+MartinD, FilipTS, JirkaO+HonzaIII, MarekB+PetrP, PetrS, PeterP
Trasa: 16km – Valy, neznačeně kolem Lohenického jezera, po zelené Břehy-Přelovice-Lázně Bohdaneč
Pamětihodnosti:
Restaurace: Břehy: kemp Buňkov – obsluhuje tak milá slečna (paní), že někteří vážně mluvili o přeorientaci