Svatý Jan (2017)
Na svatého Jana do Svatého Jana se (svatým?) Janem (24. 6. 2017)
Hned na začátku našeho výletu došlo k poměrně humorné situaci, protože na stejném nádraží a ve stejnou hodinu začínal konkurenční výlet konkurenční skupony Vistas. Někteří účastníci tak zmateně přecházeli od jedné skupinky ke druhé, ale každý nakonec jel tam, kam měl ráno v úymslu jet. Cestě s námi nakonec dalo přednost celkem sedm účastníků a další pak ještě přibývali v průběhu dne. Narozdíl od konkurence, která čekala na rychlík, jsme se my spokojili s vláčkem motoráčkem směrem do Vráže u Berouna. Prvním naším postupným cílem byl nejprve Svatý Jan pod Skalou. Stejný nápad jako my, totiž vypravit se na svátek svatého Jana do Svatého Jana mělo víc lidí – a dokonce se tam toho dne měla konat pouť. A tak jsme po malém občerstvení nejen u Ivanovy studánky vyrazili raději někam pryč, abychom prchli před hrozícími davy.
Ze Svatého Jana pod Skalou vedla naše cesta vcelku nepřekvapivě na Skálu nad Svatým Janem. Měli jsme docela štěstí, protože na vrcholku u kříže nebylo příliš mnoho lidí, a tak jsme si mohli užít zdejší nádherný výhled poměrně nerušeně. Vzdor tomu, že už tu skoro každý z naší výpravy byl.
Když jsme se dosyta pokochali, vyrazili jsme dál směrem k Bubovickým vodopádům. Vzhledem k panujícímu suchu to ovšem nebyl zrovna úchvatný zážitek – žádná voda tu odnikud nepadala a nikam nepádila, protože Bubovický potok byl úplně vyschlý. Museli jsme se tedy spokojit s posílením naší skupiny o Marka. Naproti tomu hrad Karlštejn nezklamal: Tutistů i lidí tu bylo stejně jako vždycky, a tak jsme byli rádi, že jsme mohli brzy odbočit na vedlejší cestu směrem k oběma Třebaním, kde už bylo lidí podstatně méně.
V Hlásné Třebani byla sice poměrně slušně vyhlížející restaurace, ale nebylo tu místo – a když nás obsluha upozornila, že s jídlem na nás dojde řada tak nejdřív za hodinu, raději jsemse rozhodli zkusit to za řekou v Třebani Zadní. Tady jsme nakonec skončili v malé hospůdce, kzerá zprvu nevypadala nic moc, ale paní vrchní nakonec po chvilce roztála a proti kvalitě jídla se neozývaly žádné připomínky. A kromě toho se tu naš skupinka rozrostla o posledního člena výpravy, Petra.
Zpáteční cesta už nepřinesla žádné zvláštní zážitky, o nichž by bylo nutno referovat.
Účastníci:
Marek + Petr, Nathan + Petr, Vráťa + Honza, Martin, Honza K., Marek N.
Žádné komentáře