Za Přemyslem Oráčem do Stadic (20. 6. 2009)

Když jsme na místo srazu na Masaryčce s Martinem dorazili asi dvě minuty před udaným časem, nechtěli jsme věřit vlastním očím, že jsme sami. Naštěstí se v rychlém sledu objevilo celkem pět dalších účastníků a další dva se přidali v Ústí nad Labem. Nějak jen všichni dorazili na poslední chvíli…

Ačkoli se Stadice nacházejí je malý kousek od Ústí nad Labem a jsou uvnitř severočeské hnědouhelné pánve, po vystoupení z vlaku krajina vůbec průmyslovým dojmem nepůsobila (s výjimkou dálnice takřka nad našimi hlavami). Od nádraží jsme nejprve vykročili po silnici několik set metrů směrem ke Královskému poli, tj. k místům, odkud byl podle pověsti Přemysl Oráč přímo od pluhu povolán na knížecí stolec. V onom místě je nyní památník s pluhem z poloviny devatenáctého století a okolí je pěkně upraveno a ohraničeno lípami. Navíc liduprázdno, nikde nikdo.

Od pomníku jsme se vydali směrem vzhůru do lůna českého středohoří – po chvíli zmizela z našeho obzoru i z našeho sluchu dálnice a ponořili jsme se opravdu do přírodní nálady. V průběhu stoupání jsme narazili na krásně kvetoucí lilie, kterých hned u cesty rostlo několik.

Když jsme vyšli nad hranici lesa, čekal nás takový výhledový rozjezd po blízkém okolí – ovšem vrcholy v tomto ohledu nás ještě čekali, ale až po obědě.

Okolo jedné hodiny jsme dorazili buďto do Dubiček nebo do Dubic (moje novější a Filipova starší mapa se v tomto ohledu rozcházely), kde se u cesty nacházela malá nenápadná hospůdka. Petr P. nás informoval, že v práci dostal tip od místního kolegy, že tu výborně vaří. Tip nelhal – ceny byly velmi příznivé (nejen na pražské poměry), porce štědré a chuť vynikající. Debužírovali jsme si zde více než hodinku včetně zmrzlinových pohárů a kafíčka a poté vyrazili k nedalekému kostelíku, z jehož terasy se nabízí krásný výhled na labské údolí. Odtud jsem vyrazili z kopce dolů na zastávku v Dolních Zálezlech a cestou jsme absolvovali ještě další dvě vyhlídky do údolí, neméně nádherné.

V Dolních Zálezlech jsme nastoupili na vlak, ale tím ještě výlet nekončil – odpojil se pouze jediný účastník a pokračoval v něm až do Prahy, my ostatní jsme absolvovali i druhou část plánu. Vystoupili jsme na zastávce v Malých Žernosekách a nechali se převézt přívozem na druhou stranou, kde se nacházejí Velké Žernoseky. My jsme ovšem nejprve absolvovali malé občerstvení v kiosku na břehu (zpestřené jakýmsi chlapeckým dorosteneckým sportovním oddílem, který tu nejspíš čekal na výletní loď a pochopitelně nemohl ujít naší pozornosti) a následně vyrazili na zastávku v Libochovanech. Cestou jsme absolvovali ještě jeden výstup k vyhlídkovému punktu – podle mapy se jmenoval Kalvárie a měli se tam nacházet tři kříže – bohužel jsem žádné kříže nenašli, ale výhled stál za to i tak – bylo to o kus jinde než předtím a z druhého břehu, takže to zase bylo trošku jiné. Unaveni, leč šťastni, jsme dorazili do Libochovan, nasedli na vlak a dojeli v pořádku až do Prahy.