Šance na výlet na Šanci u Osova (18. 9. 2010)
Hlavní cíl našeho výletu (hradiště Šance) se tentokrát nacházel poměrně nedaleko hned od výchozího místa naší cesty, kterým bylo tentokrát nádražíčko v Osově. O charakteru tohoto cíle jsme dohledali poměrně rozporuplné informace, já bych asi opravdu nejspíše věřil tomu, že to bylo kdysi dávno jakési keltské posvátné místo. Uprostřed rovinaté krajiny (pole) se totiž nachází čtvercový val vysoký jen asi dva metry, ale o rozměrech asi tak 50 x 50 metrů, uprostřed něhož se nachází prostě volná plocha. Zní to celkem banálně, ale jistou dávkou mystérie to místo přece jen oplývá a návštěvy určitě nikdo z nás nelitoval. (Mimo jiné i proto, že jsme tu objevili velice čerstvou – asi týden starou – kešku).
Poté jsme se již vydali na přechod hřebene Brd, který nám tentokrát znepříjemnily celkem dvě věci: Jednak to bylo množství hub, které nás poněkud zdržely tím, že jsme byli v pokušení je sbírat a jednak poněkud podlý úskok Klubu českých turistů, který nám zrušil značku, po níž jsme měli v plánu jít. I přesto jsme nicméně zkusili jít v trase zrušené značky a celkem jsme to zvládli. Zvládli jsme i zrušenou odbočku z této zrušené trasy k vrhu Hradec. A pak už nám nebránilo nic v tom, abychom se (ne zrovna úplně tou nejkratší, ale za to nejhzečí a nejzajímavější cestou) skutáleli do Dobříše. Na okraji Dobříše jsme procházeli kolem starobylého malebného židovského hřbitova, bohužel nepřístupného, takže jsme jen zvědavě nakukovali přes plot. Pak už jsme zamířili kolem nádraží navštívit příjemnou restauraci u silnice na Prahu a následně vyrazili autobusem zpět do matičky stověžaté.
Účastníci: Michal, Marek+Petr, Honza K.+Martin, Jirka+ Honza
Honza K.
-
-
Cesta vlakem do Osova. Vážné tváře prozrazují, že je jěště moc brzo ráno a nestačili jsme se pořádně probudit. Touto cestou bych rád apeloval na vedení, aby se začátky výletů posunuly na poledne a do povinné výbavy byla zařazena baterka.
-
-
Hektický ruch výletu jako vždy uvolníme pohledy do přírody, dále jen „Přestávka“.
-
-
To už je na hradišti v Osově, ale protože keltské památky se často poznají jen podle tvaru terénu, přišla rychle řada na cacheku.
-
-
Zatímco Petr s Markem zkoumají obsach cacheky, Honza spřádá plány hnutí odporu proti cachekám. Jen se ho zeptejte!
-
-
Společná fotka u hradiště (=čtvercová louka za námi obehnaná náspem) je nevyhnutelná. Tady vidíme první pokus, ještě mírně dezorganizovaný.
-
-
Tak to je nejlepší, co se z toho Michalovi za foťákem podařilo vymáčknout.
-
-
Přestávka…
-
-
Přestávka…
-
-
A je to tady! Petr objevil cacheku, pardon, houbu!
-
-
A nebyla jediná. Les mimo značenou trasu byl opravdu plný hub. Najít svou první houbu se tedy podařilo i úplným začátečníkům.
-
-
Tady vidíte, jak sbírají houby profesionálové – Honza jakožto vůdce rozeslal ostatní výletníky po lese hledat a sám si lázeňsky vykračuje s Petrem, kterému ostatní nosí plody své těžké práce!
-
-
Množství nasbíraných hub bylo omezeno jen kapacitou sáčků. Tady jsme teprve v začátku. Honza ještě někde najde velikou obálku a při jejím následném plnění se ztratí v lese…
-
-
Přestávka…
-
-
Na jednom z vrcholků se ukrývala cacheka takto důkladně.
-
-
Přestáv… Ne! Tohle je strážce cacheky z předchozí fotky! Obývá dutinu stromu, kde je uložena, a každý, kdo se chce cacheky zmocnit, se s ním musí utkat v boji. Naštěstí není brouk kouzelný, a tak jsme mohli nechat Sword of Strength +2 v batohu a využít jen naší mnohonásobné velikostní převahy k tomu, abychom ho zcela ignorovali.
-
-
Po zakrytí dutiny aspoň vylezl a zlostně na nás lomil tykadly!
-
-
Na kopci zovoucím se Hradec bylo opět potřeba udělat společný snímek. Problémy jsou horší než prve – posuďte sami.
-
-
Než jsme se uspořádali, Honza stačil usnout…
-
-
…a než jsme probudili Honzu, usnul Jirka, a tak jsme to vzdali.
-
-
Přestávka. Ano, tato série končí přestávkou!
Pro zanechání komentáře je nutné se přihlásit.