Židovský hřbitov v Pravoníně
20. 9. 2014
Malebná podblanická krajina již byla vícekrát cílem našich výletů, tentokrát jsem za cíl poblíž bájné hory vybral židovský hřbitov v Pravoníně. Ten je ovšem jen docela malou vesničkou, kam vlak, ba ani autobus nejezdí, a tak jsme nejprve museli využít spojení do Louňovic pod Blaníkem. V kombinaci s pozdním odjezdem a dlouhou cestou jsme z autobusu vystoupili krátce před jedenáctou, a tak jsme (v souladu s plánem) zahájili náš výlet obědem v místní restauraci na návsi. Když se toto dílo úspěšně zdařilo, vyrazili jsme na cestu.
Blaníku jsme se tentokrát obloukem vyhnuli a spokojili jsme se jen s okukováním sídla rytířů, zato však důkladně z několika stran. Za družného hovoru a v příjemném baboletním počasí jsme došli až do Pravonína a vydali se směrem ke zdejšímu židovskému hřbitovu – no, jak se posléze ukázalo spíše jen hřbitůvku. Na rozdíl od toho hostomického byl tenhle o dost menší, o dost prázdnější a bylo tu o poznání méně hrobů, které bychom mohli prozkoumávat. Beztak byla jeho návštěva jen takovou záminkou, proč se do zdejších končin vydat, protože to tu mám moc rád 
Kousek za hřbitovem nastaly lehké navigační problémy, cesta zakreslená v mapě se někam záhadně vytratila, takže nám bylo jíti přes pole. Plodina, která zde byla druhdy vypěstována, však byla již v době našeho výletu sklizena, půda byla suchá, a tak přechod pole nebyl spojen s nějakými vážnějšími obtížemi a i ti nejzarputilejší odpírači přecházení pole to nakonec zvládli. Ve zdraví a štěstí jsme dorazili až na vlakovou zastávku Bolina, kde vzhledem k významu místního železničního uzlu (betonová bouda v polích za vsí) někteří účastníci postrádali kavárnu a cukrárnu, kterou zde ještě nestačili vybudovat. San někdy v příštím století …
Na zastávku jsme dorazili v celkem značném časovém předstihu, avšak naše „předchvilnost“ se nám více než vyplatila. Krátce po našem uvelebení na nádraží se totiž přihnal lijavec, kterým meteorologové po celý den vyhrožovali a který se nám dosud šťastně vyhýbal. Byli jsme tedy rádi, že nás železniční bouda pěkně chrání (i když někteří raději ochranu proti dešti zdvojili vytažením deštníků) a vzpomínali na předchozí průtrž mračen, která nás zastihla cestou z hostomického židovského hřbitova v Lochovicích. Dalo by se tedy zřejmě odvodit jakési pravidlo, podle něhož návštěva židovského hřbitova vyvolává zvýšené srážky. Snad ne přímo boží hněv?

Honza K.

Účastníci: Martin D. + Honza K., Marek + Petr, Honza N., Honza K. + Jirka