Muzeum kamen v Ostré
24. 8. 2013

Skoro bych řekl, že ze všech letos navštívených cílů tenhle zněl nejvíc obskurně a vůbec jsem netušil, co si tak od toho slibovat. Zřejmě to zajímalo nejen mne, protože se nás sešla celkem slušně velká skupinka. Cesta byla tentokrát zcela nekomplikovaná, protože vlakem se do Ostré dojede z Masaryčky za pouhých čtyřicet minut a od vlaku je to ke vstupu do muzea jen malý kousek. U vstupu jsme museli nejprve chvíli čekat, až jsme skoro začali mít obavy, zda to není jen vtip a je opravdu otevřeno. Báli jsme se zbytečně – muzeum v provozu bylo, ale otevírá se tak nějak jen na požádání a myslím, že z naší početné výpravy byla paní majitelka trochu paf. K překvapení mému i dalších účastníků ovšem návštěva stála za to. Paní majitelka zjevně propadla sběratelské vášni právě v tomto poněkud neobvyklém oboru a vzhledem k dostatku místa se mohla se vší vervou pustit do sbírání kamen. A jako každý správný sběratel dokázala o vystavených exponátech zajímavě vyprávět, člověk by ani neřekl, kolik různých zajímavostí se dá vyprávět o tak zdánlivě všedním předmětu, jako jsou kamna.
Návštěva muzea nás natolik vyčerpala, že jsme nedaleko od muzea zasedli k obědu v místní restauraci a teprve pak vyrazili na pěší část výletu. Ta byla tentokrát obzvláště nenáročná, protože cesta vedla podle Labe. Cestou jsme sice odbočili ku zdolání zříceniny hradu Mydlovary – ani ten však nijak výrazně nevybočil ze zdejších rovinatých poměrů a upřímně řečeno jeho pozůstatky byly v lese k nalzení jen s největšími obtížemi a představivostí. Jako poslední dobrodružství zbývá zmínit už jen návštěvu cukrárny na konci výletu v Nymburce a trochu splašený úprk na nádraží – naštěstí jsme se ovšem sešli všichni a nikomu vlak neujel.
Účastníci: Pavel + Klárka & Kubík, Honza + Jiří, Marek + Petr, Honsa S. + Michal, Pavel, Pavel + Martin, Honza N., Honza K. + Martin