Dokola kolem Nového Strašecí

(22. 5. 2010)

U srazu přímo na Masarykově nádraží jsem tentokrát nebyl, protože jsem spolu s Martinem do vlaku přistoupil až v Kladně, takže mne na srazu v roli organizátora zastoupil Michal, kterému se to myslím celkem povedlo a tímto mu děkuji.

Po hodině jízdy jsme vystoupili na nádraží v Novém Strašecí a vydali se rovnou k poměrně nové rozhledně na Mackově hoře. Trochu byla potíž v tom, že rozhledna leží mimo značené cesty, ale koneckonců jako správná rozhledna je vidět již zdaleka, a tak nebyl problém nalézt k ní (snad dokonce i opravdu tu nejkratší) cestu. Protože se jedná o rozhlednu zcela moderní, přidělanou k telefonistickému vysílači, ne všichni účastníci se odhodlali vystoupat po drátěných průhledných schodech k vrcholu a vychutnat si rozhled na okolní krajinu. Z dalších předností této pamětihodnosti nutno zmínit také pána, který nám prodával vstupenky a který s námi celkem rozšafně a mile rozmlouval. Kromě toho nám také doporučil k obědu restauraci hotelu Sport ve městě, této jeho rady jsme uposlechli a nutno konstatovat, že ani na chvíli nelitovali. Obsluha vzorná, ceny, mírné, jídlo výborné. Co více si přát?

Poté už jsme ovšem definitivně vyrazili na okružní cestu okolo města. Cestou jsme měli rozmanité příležitosti pozorovat různé přírodniny, jak z říše živočišné, tak i z říše rostlinné a s ohledem na to, že krásně svítilo sluníčko, tak bylo nač se dívat.

Zdejší kraj, ač podle mapy vypadá celkem nenápadně, je velmi milým koutem, takový klidný přívětivý kus země, s lesy, poli a rybníky. Pokud jde o rybníky, minuli jsme cestou zejména ten s roztomilým názvem Punčocha, která je v podstatě součástí rozsáhlejší soustavy rybníků, okolo níž se rozkládá rekreační zóna s chatami a chalupami a rovněž s kempem Červeňák, kde jsme se zastavili ke krátké občerstvovací džusovo-naukové pauze.

Rybníky mají bohužel tu nevýhodu, že odcházíte-li od nich, nutně vede Vaše cesta do kopce, v tomto případě to ovšem nebylo tak strašné, dalo se to celkem snadno vydržet a po přechodu mírného kopečku jsme dorazili do obce Mšecké Žehrovice, která byla vlastně hlavním cílem našeho výletu. Respektive nikoli přímo samotná obec, ale obora za obcí, kde bývalo dříve keltské hradiště. V místě probíhaly svého času rozsáhlé archeologické průzkumy a byla zde nalezena keltská hlava, unikátní kamenná plastika, s ohledem na její staří úžasně zachovalá. Přímo tu hlavu jsme pochopitelně vidět nemohli (je uložena ve sbírkách Národního muzea), ale poblíž místa, kde byla nalezena, jsme alespoň mohli na tabuli vidět její obrázek.

Samotné keltské hradiště je bohužel nepřístupné, neboť je uvnitř obory, která je oplocena a obehnána elektrickým ohradníkem, v němž opravdu běhají elektrony a celkem nepřátelsky kopou, jak se o tom na vlastní prst někteří účastníci výletu přesvědčili.

Nakopnuti elektřinou nám už nezbylo nežli se vydat zpátky Novému Strašecí a přes město se vydat opět na nádraží, kam jsme tentokrát nepřišli shora od rozhledny, ale odspoda.

Nu – a nedá mi to, abych alespoň krátce nezmínil i příhodu, která se nám udála na zpáteční cestě ve vlaku. S ohledem na uzavření pokladny na novostrašeckém nádraží jsme si kupovali jízdenku přímo u průvodčího, který trochu zazmatkoval a omylem nám na první pokus vydal jízdenku jen pro dvě soby, místo požadovaných pěti. Trochu se chudák zamotal do osidel zlepšováků jako jsou skupinové slevy a elektronická peněženka, takže se z té šlamastiky dostával jen nesnadno, ale nakonec z toho nějak vybruslil, a to tak, že nebyly poškozeny ani dráhy ani my. Ale byl z toho chudák tak popletený, že si ani nepovšimnul, že nás je celkem šest. Tím šestým byl Martin, který měl z Kladna zpáteční jízdenku – to podotýkám jen pro úplnost, aby si někdo nemyslel, že jsme dráhy o něco ošidili!

Účastníci: Honza K. + Martin, Michal, Filip, Pavel, Pavel

Honza K.