Zahájení sezony s Nathanem z Nathanaelky (25. 3. 2017)

Na prosluněné Hanspaulce jsem se uvelebil s poměrně značným předstihem před začátkem akce (to víte, jízdní řády vlaků se bohužel ještě pořád nepřizpůsobují našim akcím, ale pořád je to naopak). Účastníci se začali postupně trousit z různých směrů různými autobusy, jako nejnespolehlivější se ukázal pěškobus, který zvolil Marek – a dorazil jako úplně poslední, málem již po konci začátku akce. Inu, kdo bydlí nejblíže, většinou přichází nejpozději …
Hlavní cíl výletu se tentokrát nacházel opravdu jen malý kousek od startu – ulice jménem Nathanaelka je vzdálena jen pár metrů od autobusové zastávky, kde jsme měli sraz. Hlavní účastník výletu, totiž Nathan, se bohužel omluvil, a tak jsme se vyfotili alespoň s uliční cedulí, i bez Nathana.
Další cesta už vedla přírodou, dá-li se tak nazvat městský les. Ale jaro už se hlásilo ke slovu o sto šest, takže už ledacos kvetlo, například fialky – které také přitáhly pozornost všech fotografů přítomných v naší výpravě. Ve svornosti a družné zábavě jsme došli až na Jenerálku, pak jsme ještě chvíli pokračovali Šáreckým údolím a pak jsme začali stoupat směrem k Nebušicím, na oběd.
Restaurace sice vypadala vcelku mile a útulně, ale ukázalo se, že není dimenzována na tak velkou výpravu, jako byla ta naše (aspoň ne o víkendu). Některá jídla uvedená v jídelníčku nám servírka zamítla ihned, některá až po poradě s kuchařem, od dalších nebyl dostatečný počet porcí a některá nám prostě vyměnila bez dalšího … U našeho stolu si ale aspoň nikdo nestěžoval na kvalitu stravy, narozdíl od toho sousedního. Ale asi tam seděli jen samí frfňalové.
Oběd nicméně narušil naši jednotu, neboť nás opustil Zdeněk, který nás nejspíš měl už plné zuby, i když se zdvořile vymluvil na zraněnou nohu. Připravil se nicméně o tu hezčí část výletu. Naše cesta totiž vedla přes Kozí hřbety (s nádhernými výhledy a několika keškami) do údolí Únětického potoka. Pochod po Kozích hřbetech nás nicméně natolik vyčerpal, že jsme na Markovo doporučení zašli nejprve do Únětic do podniku U Lasíků, kde jsme si vystáli docela dlouhou frontu na domácí ovocné koláče – ale stálo to rozhodně za to. Ukázalo se ovšem opět, že strava narušuje jednotu kolektivu, protože se od nás oddělili tentokrát dokonce dva účastníci, a to Jirka s Ondrou. Ti byli pohotovější a vymluvili se na nutnou návštěvu kina, dokonce se prokázali i vstupenkami (nejspíš stejně falešnými).
My, zbylí trvanliví účastníci výletu, jsme se vydali dolů údolím potoka směrem na Alšovu vyhlídku, na kterou jsme ovšem museli vylézt nahoru na skálu. Ale ten výhled je seshora nádherný a stál za to.
Pak už jsme pokračovali opravdu jen dolů a dolů, až k Vltavě na nádraží v Roztokách u Prahy. Tady jsme nastoupili na vlak do Prahy a na různých stanicích postupně vystoupili a rozjeli se do svých domovů…
Účastníci: Marek + Petr, Vráťa + Honza N., Honza K., Jirka, Ondra, Zdeněk, Marek N.,