Výlet do Mnichovic

28.9.2002

Sešli jsme se v počtu devíti výletuchtivých nadšenců na konečné ponorky trasy A (Skalka) a naprosto výjimečně se dnes naším dopravním prostředkem stal namísto vlaku autobus. Někteří si sice libovali, že konečně jednou nepotkáme drážní zřízence maskované kolomazí, ale řidič autobusu nás všechny svou „úslužností“ rychle přesvědčil, že mezi těmito živočišnými druhy (drážníky a autobusníky) není až tak velký rozdíl. Na druhou stranu, pochopme jeho situaci. Zřejmě to totiž byl jeho první den v práci po přeškolení ze strojvůdce metra na řidiče a uznejte sami, že už to, že měl před sebou něco takového jako volant, muselo být pro něj dost frustrující!

Ze zastávky Tehovec-Vojkov jsme to vzali cestou-necestou po žluté. Z této etapy si toho, pravda, moc nepamatuji, anžto jsem byl se Slávkem1 zabrán do politicko-ekonomicko-filosofické diskuse, jejíž vysokou intelektuální úroveň jen čas od času torpédoval Michal svými nejapnými návrhy na reformu společenského systému, nejlépe zavedením plynofikované autokracie.

Mezitím jsme dospěli až do obce Klokočná, kde krátké demokratické hlasování rozhodlo, že podpoříme místní ekonomiku návštěvou zdejší nálevny. Společnost se okamžitě rozdělila na pivaře a příznivce svařáku (např. Adama, že?). V pivní frakci však brzy došlo k rozkolu, neboť někteří nejmenovaní jedinci, jako třeba Petr, Slávek1 či Michal, se jali seznamovat s jakýmsi dr. J. Becherem (*1807). Nutno dodat, že Johannes měl (namísto čtyř) těch procent 38, což se projevilo záhy, když jsme hospodu opustili a vyrazili směr Mnichovice – rázem i přes jasné podzimní počasí přišlo na některé účastníky jaro…

Před hospodou nás zaujalo dětské hřiště s houpačkami, kolem kterého jsme samozřejmě nemohli projít jen tak bez povšimnutí. I ty nejotrlejší štamgasty vznášející se ve vodkovém opojení musel naprosto vyvést z míry pohled na partu přeci jen už dospělých kluků, kteří se houpají na houpačkách a jezdí na kolotoči 🙂

V Mnichovicích jsme byli až neuvěřitelně brzy, a tak došlo k operativnímu prodloužení výletu až na nádraží ve Stránčicích. Cesta vedla mírně (ale jen opravdu mírně – asi 1000 promile) do kopce a pak mezi zahrádkami k místní kapličce. Zde se několik odvážlivců rozhodlo holdovat sportu, konkrétně frisbee (pro případné neznalce tohoto výrazu: ne, to není to, co si myslíte /na to byla příliš zima 🙂 /, ani žádný jiný výkonnostní sport, jde o prosté házení létajícím talířem).

Od kapličky už to bylo co by řízkem dohodil do Stránčic k nádraží, kde jsme zapustili v místní občerstvovně. Obsluha sice byla dosti odměřená, nicméně to nám nebránilo sledovat Michala (ten měl, jak se zdá, dnes svůj den), jak se věnuje obskurní zábavě – pleskání mokrým pytlíkem o popelník (čajovým pytlíkem, samozřejmě!!!!!!!). Po malé svačince pak už jen následovala cesta vlakem do Prahy.

Příjezdem na Hlavák měla akce teoreticky končit, místo toho se ale proměnila v soutěž „kdo přežije nejdéle“. Tak první se s námi rozloučil Slávek1 a hned po něm Tonda. Zbytek zamířil projít se na Petřín („Zas je tu, podzim je tu, lidi šílí…“). Vyjeli jsme lanovkou a po zhlédnutí krátké expozice o historii lanové dráhy jsme sestoupili k dřevěnému kostelíku u letohrádku Kinských. Tam jsme se na chvíli rozložili („…po Petříně se válej šílenci z celý Prahy…“). Po cestě se nám mimochodem podařilo vyplašit (minimálně) jeden zamilovaný pár („…a je jich plnej Petřín…“).

To už se ale začalo smrákat a abychom (nebo aby někdo?) tady nepřišli k újmě, vzali jsme to rovnou přes Jiráskův most (po cestě se odpojili Petr a Tomáš) do jedné restaurace na večeři, kde jsme na počest Michalova nedělního svátku (u)spořádali večeři v podobě palačinek. Ani to ale ještě nebyl konec – po „odpadnutí“ Honzy a Michala se zbylí tři účastníci rozhodli zakončit výlet ve Stelle (jistě tento podnik řada čtenářů těchto řádků zná), a to až někdy kolem jedenácté večer.

Jak je vidno, den to byl skutečně velmi dlouhý. Za to, že jsme ho přežili, patří dík všem výletníkům, tj. Honzovi, Petrovi, Tomášovi, Michalovi, Adamovi, Tondovi, Slávkovi1, mě a samozřejmě především organizátorovi dnešní akce, který se jemu svěřené funkce zhostil s přímo diktátorskou efektivností, „führerovi“ 🙂 Jirkovi.

STATISTIKA
Počet výletníků: 9
Počet přeživších: 9
Oběti: jedna bunda a jedna poncho-pláštěnka
Plánované oběti: chlapec se psem (nepodařilo se, měl psa), skupina dětí předškolního věku (nepodařilo se, Adamovi jsme to zakázali 🙂
Ušlých kilometrů: 10
Navštívených hospod, restaurací aj. podniků: 4

Slávek2