Konec dobrý, všechno dobré – bitva u Lipan

20.10.2007

Počasí letošnímu poslednímu výletu příliš nepřálo – už od rána byla pěkná zima a mraky se po obloze jen honily. Na Masarykově nádraží se proto sešlo jen sedm statečných, kteří vyrazili po stopách poslední husitské bitvy u Lipan. Využili jsme vymožeností integrovaného dopravního systému a na jedinou jízdenku jsme dojeli z Masaryčky nejen vlakem do Českého Brodu, ale následně i autobusem na okraj Lipan.
Zastavili jsme se nejprve u pomníku Rudé armády, u nějž byla informační tabule s husitskou historií. Byla dosti podrobná, takže jsme ani všechny informace nestačili vstřebat a vydali se vzhůru na Lipskou horu. Na vrcholku stojí mohyla upomínající na onu památnou bitvu (bez Rudé armády). Od mohyly je mimochodem pěkný výhled do okolní krajiny – i když je Lipská hora v podstatě jen takový krtinec, ale široko daleko prostě není nic vyššího.
Zde jsme se poučili o tom, jak to tenkrát bylo, kdo s kým a proč bojoval a takto náležitě posíleni informacemi jsme vyrazili ku Kouřimi. Zhruba pětikilometrovu vzdálenost jsme urazili nádhernou podzimní krajinou plnou barev, lesy, sady, poli atakdále, až jsme přišli ke starobylému městu Kouřimi.
Triumfálně jste vstoupili do města Pražskou branou přímo na historické náměstí. Nutno podotknout, že Kouřim je nádherné malé městečko, v němž jako by se trochu zastavil čas – ostatně i proto si ho zřejmě televize vybrala k natáčení seriálu Bylo nás pět. Jelikož bylo poledne, zamířili jsme do restaurace U Lva k obědu, kde zavládla naprostá spokojenost, a myslím, že jak na straně strávníků, tak i personálu. Spokojeně jsme se vykulili ven a začali přemýšlet, kam a jak dál. Zamířili jsme nejprve k místnímu kostelu a zjistili, že zde má jakási skupina zrovna objednanou prohlídku jinak nepřístupného kostela. Nelenili jsme, přifařili se a rozhodně nelitovali. Pan průvodce sice vyprávěl poněkud košatě a trochu uspávajícím tónem, ale rozhodně moc zajímavě, takže jsme se dozvěděli spoustu věcí. Prohlédli jsme si nejen vnitřek kostela, ale i jedinečnou prostoru krypty sv. Kateřiny a následně pak i zvonici se zvony zavěšenými srdcem vzhůru. Všem nám pochopitelně vrtalo hlavou, jaký to má význam a jak se na takové zvony zvoní – zde je vysvětlení: Před každým zvoněním se zvony spustí dolů do normální polohy, tím se zároveň uvedou do pohybu prakticky bez jakéhokoli nároku na fyzickou sílu a před koncem zvonění se opět rozhoupávají víc a víc, až se překlopí zase do polohy srdcem vzhůru, zaklesnou se a je to.
Jelikož Kouřim byla významným sídlem již ve starověku, vyrazili jsme ještě na exkurzi po zbytcích staroslovanského hradiště. Jednou z atrakcí je tu také Libušino jezírko, které se poněkud nelogicky nachází na vrcholu kopce a je napájeno spodním pramenem a dešťovou vodou. O jezírku jsem básnil již dlouho dopředu. Jistě si tedy dovedete představit reakce přítomných účastníků, když viděli to, co Vy můžete vidět na fotce…
Jelikož znatelně přituhlo a navíc se shora začala snášet jakási voda, zašli jsme ještě na horký nápoj (vyzkoušeli jsme tentokrát zase jiný podnik) a vyrazili k nádraží. Výlet sice nebyl příliš dlouhý, ale rozhodně povedený.

Statistika:
Účast: 7 – HonzaK+MartinD,FilipTS,JirkaO+HonzaIII,PetrP,Krzyzstof
Trasa: 10km – Lipany, po červené Lipanská mohyla-Kouřim, po žluté Stará Kouřim-Kouřim, po zelené Kouřim nádraží
Pamětihodnosti: Lipanská mohyla, kostel sv.Štěpána+zvonice v Kouřimi,bývalé hradiště Stará Kouřim
Restaurace: Kouřim: U Lva – srdečná paní vedoucí darovala i baterky do foťáku, U Sojků – taktéž velmi úslužná obsluha