Za Libuší na Libušín

(30. 5. 2009)

Před začátkem výletu si s námi trochu hrály na schovávanou České dráhy – takže jsme posouvali místo srazu nejdřív z Masaryčky do Dejvic a následně ještě z Dejvic do Veleslavína. Bohužel nemohu zhodnotit, jaké to mělo důsledky, protože jsem tentokrát jel od rodičů a na začátek výletu (na nádraží v Kamenných Žehrovicích) dorazil z opačného směru. Prý ovšem byl ve Veleslavíně roztomilý mladý výpravčí, který si nějak nevěděl rady s Markovým požadavkem na jízdenky …

Na schovávanou si s námi hrálo i počasí – neschovávalo se však (jako obvykle) sluníčko, ale spíš déšť. Předpovědi byly dost katastrofální, obloha se mračila, ale když jsme se vydávali na cestu, tak nepršelo.

Ke hře na schovávanou se následně připojila také turistická značka, kterou jsme několikrát ztratili a pak zase našli, ale možná to prostě bylo jen řídkým značením a ve skutečnosti jsme šli pořád po ní. Každopádně k definitivní ztrátě nedošlo.

Hlavní cíl našeho výletu byl tentokrát jen kousek od startu, byl to kostel sv. Jiří nad Libušínem (není vůbec v obci, je na louce u lesa). Jak jsme se dočetli, podle Kosmase tu pronesla Libuše své slavné proroctví o Praze. Bedřich Smetana si v pověsti později nahradil Libušín Vyšehradem a v této podobě vstoupila pověst do obecného povědomí. Jak ovšem praví wikipedie, u Kosmase šlo pouze o nepodloženou konstrukci, založenou na podobě místního názvu (pocházejícího z mužského osobního jména Luboša) a existenci hradiště (které je mnohem mladší, než doba, ve které se měla pověst odehrávat).

Nutno konstatovat, že v Libušíně nás při vyslovení spojení „město veliké“ spíše napadne Kladno, jehož kouř z hutí se dříve opravdu hvězd dotýkal…

V Libušíně jsme také uskutečnili oběd. Charakter místních kulturních zařízení odpovídal tomu, že se jedná o bývalou havířskou obec. První zdejší hospodu jsme vyhodnotili jako nepoužitelnou, tu druhou už takto vyhodnotil jen Michal. My ostatní jsme se nenechali odradit cigaretovým dýmem (následně vyvětraným) ani nepříliš sympatickým osazenstvem, ale jídlo bylo opravdu výtečné – bez výjimky všichni se olizovali až za ušima, a to za velmi přívětivé ceny. Vše korunovala hned vedle se nacházející cukrárna. Michal nám to sice nevěřil, ale měl opravdu čeho litovat.

Z Libušína jsme vyrazili směrem ke Smečnu, kde jsme jednak navštívili druhou cukrárnu, pamětlivi toho, že se blížíme k městu Slaný, a tak se jevilo jako vhodné, abychom se zásobili sladkým. U smečenského zámku (nepřístupný) se nachází objekt lehkého opevnění coby pozůstatek předválečné tzv. pražského čáry československého opevnění, který nebyl později nacisty zničen právě kvůli blízkému zámku, který by mohl být při ničení tohoto objektu poškozen. U řopíku se nachází několik exponátů vojenské techniky, jak můžete vidět na fotkách.

Teprve ve Smečně si s námi přestal hrát déšť na schovávanou a začalo trochu pršet. Cesta sice vedla poli a mezemi, ale relativně chráněna stromy, takže jsme ani moc nezmokli a v sousední vsi jménem Přelíc už to voda vzdala a přestala na nás padat.

V Přelíci je k vidění pěkný kostelík s hřbitovem a dřenou zvonicí (a mistrně schovanou keškou).

Následoval už cíl našeho výletu – město Slaný (obec Kvíc, na niž jsem v programu upozorňoval, je součástí města, stejně jako sousední Kvíček); po poněkud chaotickém plánování zpáteční cesty jsme v rychlosti pojedli pizzu v pizzerii na náměstí a následně vyrazili směrem k autobusovému nádraží a vyrazili ku Praze (5 osob) či ku Kladnu (2 osoby).

Za Libuší na Libušín

Map your trip with EveryTrail