Výlet do zahrady v Liberci (12. 2. 2011)

Tuhá zima se kupodivu alespoň na malou chvilku rozhodla ustoupit – a právě do toho období se mi podařilo načasovat naši zimní návštěvu Liberce. Záměrně jsem do programu ani nadpisu nepsal, zda je našim hlavním cílem zahrada botanická nebo zoologická, přesto se někteří účastníci již dopředu rozhodli vyzbrojit se výhodně pořízenými slevněnkami do zahrady zoologické. Možná i proto, že slevněnkáři nakonec zůstali doma, vyhrály v demokratických (přímých a rovných) volbách rostlinky nad zvířátky s drtivou převahou.

Když jsme dorazili do Liberce, ukázalo se, že nad před rostlinkami přece jen vyhrává ještě jedna další zdejší atrakce – totiž tramvaje. Byť to není do obou zahrad z centra příliš daleko, celkem bez obtíží se prosadil návrh, abychom jeli tramvají – a cesta se nám tak zalíbila, že jsme dojeli až na konečnou a vydali se kousek pěšky zpět. (Aspoň přes plot jsme při tom mohli nahlížet do zoologické zahrady a tím tak částečně uspokojit příznivce zvířátek).

Ačkoli v porovnání s předchozími (a jak se ukazuje i následujícími) dny a týdny nebyla až taková zima, přece jen jsme pozitivně ocenili, že hlavní část prohlídky botanické zahrady spočívá v expozicích umístěných ve sklenících. Hned po vstupu do skleníku se ukázalo, že volební vítězství SDF (Strana demokratické flory) přece jen nebylo tak úplně drtivé, neboť hned na začátku prohlídky nás vítala mořská akvária s rybičkami a jinými vodními živočichy. (Z absolutního vítězství SDF se tak vyklubala celkem účelově dohandlovaná koalice flory s některými konstruktivními zástupci fauny). Někteří účastníci dokonce bezelstně přiznali, že pro botanickou zahradu hlasovali především u vědomí existence akvárií v této.

Popisovat, co jsme všechno viděli uvnitř, by asi nemělo příliš cenu, neb si to jistě dovedete představit – kaktusy, orchideje, kytky malé, kytky velké, kvetoucí, nekvetoucí a především zelené. Z mého pohledu stála prohlídka rozhodně za to.

Jen malý kousek od obou zahrad se nachází příjemná hospůdka, kterou jsme využili k obědní návštěvě. Abychom dokázali, že nejsme tak úplně líní, vydali jsme se zpátky do města pěšky a cestou obdivovali zdejší sudetoněmeckou architekturu. Měli jsme navíc to štěstí, že jsme měli s sebou v podstatě místního průvodce (děkujeme, Jiří!), a tak jsme měli prohlídku města i s výkladem.

A jaká by to byla návštěva Liberce, kdybychom se nevydali alespoň krátce na Ještěd. Je to ovšem přece jen docela vysoko, takže někteří na to neměli tak úplně žaludek a raději se vydali směrem k domovu. Jak už jsem říkal, počasí nám celkem přálo, ale přece jen byl únor, takže výhled nebyl úplně dokonalý, ale i tak jsem viděli pěkný kus naší vlasti (třeba Sněžku, abych byl aspoň trochu konkrétní), včetně těch vlastí sousedních.

Po výstupu z lanovky jsme učinili závažné zjištění, že přestože teplý vzduch (údajně) stoupá vzhůru, na vrcholku hor bývá docela zima, zvláště v zimě. Docela jsme proto přijali s povděkem, že se nahoře nachází různá restaurační zařízení, třeba bufet, kde jsme se rádi ohřáli. Pak už následoval jen sešup dolů (nejprve lanovkou poté tramvají … a následně autobusem do Prahy).

Účastníci: Marek + Petr, Honza K. + Martin, Pavel, Honza N., Ondra, Jiří</p>