Do Křečovic, vesničky střediskové, za Josefem Sukem (29. 5. 2011)

Poté, co si všichni účastníci ujasnili místo srazu a dorazili na autobusové nádraží Na Knížecí, jsme nastoupili do autobusu a vydali se na cestu do Sedlčan. Absolvovali jsme takovou milou vyhlídkovou jízdu po středočeské krajině. Autobus jel řídce obydlenou oblastí posetou jen malými vesničkami a příjemně zvlněnou krajinou. Do cíle v Sedlčanech dorazil autobus po více než hodinové jízdě a takřka již před polednem. Právě proto někteří účastníci navrhovali, že bychom mohli výlet netradičně zahájit rovnou obědem – modifikací tohoto návrhu nakonec byla návštěva cukrárny, kde jsme si dali jen nějaký ten zákusek nastojáka na náměstí anebo zmrzlinu.

Cesta vedla zprvu městem nejprve kolem fotbalového hřiště, posléze kolem tenisových kurtů, nakonec kolem motokrosového areálu a když už všechny sporty došly, čekala nás ještě čistírna odpadních vod s libou vůní. Naším průvodcem se stal na dlouhý čas potok Mastník, vedle něhož naše cesta začala tak trochu nepozorovaně mizet, až se mezi bujnými kopřivami a dalším rostlinstvem ztratila takřka docela. Tento podlý úskok jsme však včas odhalili a cestu jsme zase přivedli zpátky k rozumu.

Jelikož všichni účastníci dali na mé doporučení a vybavili se na cestu vlastní svačinou, nutně musela následovat obědní pauza uprostřed lesa, kdy jsme v důsledku absence občerstvoven po cestě, věnovali pozornost vlastním zásobám.

Tento akt se ukázal jako celkem prozíravý, neboť krátce po načerpání sil se před námi ocitl výstup na kopec s roztomilým jménem Drahoušek, na němž stojí stejnojmenná rozhledna. Z jejího vrcholu byl nádherný výhled na okolní krajinu, který jistě stál za výstup – může to ovšem potvrdit jen polovina účastníků, neb někteří neměli tu odvahu a výstupu se vůbec neúčastnili.

Naším hlavním cílem byla malá vesnička Křečovice, rodiště hudebního skladatele Josefa Suka. Nejprve jsme navštívili místní hřbitov, kde je Mistr pohřben, a nedaleko od hřbitova je jeho rodná světnička, která byla otevřena k nahlédnutí, bohužel opravdu jen k nahlédnutí a nikoli k návštěvě. Větší část účastníků posléze navštívila ještě Sukovo muzeum, které je umístěno v domku, kde Josef Suk žil a také pracoval. Je to takový malý památníček, pouhé tři místnosti – na památník hudebního skladatele bych řekl tak akorát, že se člověk ještě něco dozvěděl a přitom nebyl přehlcen informacemi.

Po návštěvě mueza stál před námi úkol rozhodnout o dalším postupu výletu, měli jsme na výběr ze dvou možností – buďto počkat cca 20 minut na autobus do Benešova anebo pokračovat v pěší cestě směrem k Neveklovu. Posledně uvedený návrh nakonec získal nadpoloviční většinu hlasů a byl realizován. Ti, kdož hlasovali proti, byli z naší výpravy za trest vyloučeni a museli odjet autobusem přímo z Křečovic (čímž ovšem v zásadě dosáhli svého).

Pokud jde o cestu z Křečovic do Neveklova, lze říci asi tolik, že se jednalo o pokračování příjemného putování malebně zvlněnou krajinou Středočeské pahorkatiny. V Neveklově nás uvítal čáp střežící hnízdo uprostřed stavby, obklopen jeřáby a různými dalšími stavebními stroji. Náš záměr něco málo pojíst bohužel zůstal takřka nerealizován, neboť na zařízení poskytující kromě nápojů též pokrmy jsme narazili až po vynaložení určité námahy, takže na realizací našich chutí nezbylo příliš mnoho času.

Zbývá již jen zmínit, že pro cestu do Prahy jsme zvolili kombinaci autobusu a vlaku, když záměna těchto dopravních prostředků proběhla v Benešov (místě, kde Josef Suk zemřel).

Honza K.

Účastníci: Nathan, Honza N., Marek+Petr, Honza K.+Martin