Dobití Konopiště

26.4.2003

Hned na začátku výletu jsem měl zásadní problém. Dorazil jsem sice na hlavní nádraží dostatečně včas, ale protože přesné místo srazu jsem neurčoval já, ale Petr, tak jsem si ho pochopitelně nezapamatoval. Takže jsem vyzkoušel příjezdové tabule vlevo a vpravo, příjezdovou ceduli vlevo a teprve nakonec jsem objevil skupinku lidí, kterým jsem měl pro tento den velet, pod odjezdovou cedulí vpravo.

Pokud se dobře pamatuji, tak nás do vlaku nás nastupovalo celkem devět, protože jsem tvrdil, že se do jednoho kupé akorát vejdeme, za předpokladu, že se na jedné straně budeme mačkat v pěti, kterýžto návrh k mému zklamání neprošel. V Benešově jsem ovšem zjistil, že nás kupodivu není devět, ale deset, ačkoli všichni zúčastnění podle mého upřímného přesvědčení byli pohlaví mužského a cesta vlakem trvala (přes nemístné poznámky některých zúčastněných na adresu Českých drah) skutečně méně než 9 měsíců.

Po krátké cestě zámeckým parkem, kde nejzajímavějším úkazem byly cedulky na stromech, které hlásaly jméno stromu (i když pro mě bylo možná mnohem zajímavější, že se našli tací, kterým stálo za to si ty cedulky fotit) jsme dospěli k zámku Konopiště. Pokochali jsme se roztomilým medvídkem v hradním příkopu (jehož roztomilost spočívala zejména v tom, že byl bezpečně hluboko pod námi) a přikročili jsme ke studiu místních ptáků a následně k pokladně.

U pokladny jsme nejprve vybírali, na který ze tří možných návštěvních okruhů se vydáme, následně jsme se demokraticky rozhodli pro okruh druhý, poté jsme ovšem zjistili, že bychom museli na prohlídku čekat, a tak jsme zvolili okruh první a když jsme zjistili, že se na tento okruh všichni najednou nedostaneme, byli jsme nuceni se rozdělit na dvě menší skupinky, přičemž ti, co kupovali lístky později vyrazili na okruh č. 2 (pak že kdo pozdě chodí, sám sobě škodí). Milan vytvořil samostatnou třetí jednočlennou skupinku, která raději nezvolila žádný okruh.

Jelikož jsem absolvoval původně zavržený první okruh, mohu zodpovědně prohlásit, že mám čeho litovat, neboť jsem přišel o prohlídku kuřáckého salónku s atlasem ptáků, který byl součástí původně vybraného druhého okruhu. Na druhou stranu nutno pochválit konopišťského průvodce, podle visačky vystudovaného inženýra (bohužel již staršího data výroby), protože výklad podával takovým způsobem, že tomu bylo rozumět a něco se člověk dozvěděl.

Po prohlídce jsme krátce navštívili parkoviště pod zámkem a lehce se občerstvili před dalekou cestou do Poříčí nad Sázavou, která vedla údolím Konopišťského potoka. Nejvíce obdivu po cestě sklidily jisté živé přírodniny, které obnaženy do půl těla lezly po skále v bývalém lomu. Jejich výkon jsme dlouze pozorovali znaleckým pohledem.

V Poříčí jsme zasedli v těsné blízkosti nádraží k pozdnímu obědu a následně nastala mela. Jako první mě v jídelním lístku zaujalo jídlo jménem „nákladný hermelýn“. Pokračovalo to tím, že objednané pití nám obsluha nesla asi zhruba tak dlouho, jako kdyby to posílali od výčepu na stůl expresním vlakem, ale to vše bychom ještě překousli. Když jsme ovšem začali vybírat jídlo, a na první objednávku zněla reakce „došlo“, na druhou „nemáme“ a na třetí „už není“, a následně jsme se dozvěděli, že nejsou brambory, došla nám trpělivost a rozhodli jsme se vyhledat konkurenci. Nejmenší trpělivost měl Michal, který se zvedl a šel útratu zaplatit přímo k výčepu, kde se strhla další mela. S odůvodněním, že lahvová cola stojí víc než čepovaná uvedená na jídelním lístku, po něm chtěli o 4 Kč více oproti ceně v menu, z čehož vznikl zásadní spor, v němž nakonec Michal slavně zvítězil. Když se ovšem totéž opakovalo při placení u dalších lidí, kteří měli točenou limonádu (rovněž „lahvovou“), nevydržel jsem to ani já, jinak kliďas od přírody. Servírka následně nasadila výraz: „Tak mi něco dejte a hlavně už všichni vypadněte a dejte mi pokoj!“, zkasírovala nás a my jsme odešli o několik set metrů vedle ke konkurenci, kde už nebylo na co si stěžovat.

Oproti plánu jsme pak vyrazili pěšky nikoli na zastávku v Poříčí, ale na několik kilometrů vzdálené nádraží v Čerčanech. Jeden vlak nám sice ujel takřka před nosem, ale České dráhy poskytují natolik kvalitní služby, že hned za hodinu tu jel vlak další, takže to tolik nevadilo. Akci jsme zakončili na pražském hlavním nádraží sice o něco později oproti původnímu plánu, ale myslím, že se akce rozhodně zdařila a kdo jel s námi, rozhodně nemá čeho litovat.

Počet výletníků: 10

Počet přeživších: 10

Oběti: Personál Poříčské hospody, resp. jeho nervy.

Plánované oběti: Chlapci v ložnici chlapců na konopišťském zámku. (Ložnice se ovšem nacházela na uzavřeném třetím okruhu).

Počet navštívených hospod aj.: 3.