Kondrac
Farní muzeum v Kondraci (25. 5. 2013)
Předpověď počasí nic moc pěkného neslibovala (prý – já ji raději nečetl), ale i přesto se nás sešlo na srazu celkem šest (a dohromady nás pak bylo sedm s dalším účastníkem přistoupivším ve Vršovicích). Vzhledem k tomu, že vlak oplýval osmimístnými kupé, nebylo nezbytně nutné vyhledat kupé úplně prázdné, z těch obsazených jedním člověk jsme proto vybrali to, které se nám nejvíce líbilo. Cesta do Benešova nám vesele uběhla a následná krátká cesta lokálkou rovněž, až jsme vystoupili na roztomilém opuštěném nádražíčku v Domašíně, ztraceném uprostřed polí a lesů.
I následné putování bylo ve znamení uvedených krajinných prvků, pole a lesíky se nám pěkně střídaly s malebnými malými vesničkami, bohužel tak malými, že nedisponovaly žádnou použitelnou veřejnou osvěžovnou. Tentokrát jsem však takový průběh cesty předvídal, všechny účastníky před tím varoval, takže jsme všichni byli vybaveni a využili jsme lákavé nabídky na posezení u romantického rybníčka uprostřed lesa spojené s konzumací potravin vlastnoručně přinesených.
Hlavní cíl našeho výletu – Farní muzeum v Kondraci – nás zaskočil poněkud nepřipravené, neboť jsme se sním setkali dříve, než bylo lze očekávat. Volnou součástí expozice je totiž série interaktivních naučných panelů pod širým nebem, shodou okolností právě při cestě, po níž jsme ke Kondraci přicházeli.
V Kondraci jsme absolvovali poměrně krátkou prohlídku zdejšího muzea – za sebe musím říct, že jsem byl trochu zklamán, expozice mi připadala přece jen trochu nudná, asi tak, jak to sliboval předchozí popis. Ne že by to byla vysloveně ztráta času, ale přece jen minulá návštěva v hamru byla podstaně zajímavější. Možná to bylo i proto, že zanícení obhájci křesťanských hodnot tentokrát mezi účastníky výletu chyběli, tak to asi nemělo to pravé vyznění.
Před kondrackým muzeem nás trochu neplánovaně čekala malá výstava historických automobilů – asi tři veteráni zaparkovaní před místní hospodou. K cíli naší cesty jsme však i přesto vyrazili pěšky. Ve Vlašimi jsme nalezli vcelku příjemnou restauraci, s příjemnou obsluhou, lidovými cenami a výtečnou kvalitou jídel. Pak už nás čekala jen cesta na nádraží a zpáteční cesta vlakem, České dráhy tentokrát dostály své vynikající pověsti a i bez dohledu pracovníků jejich generálního ředitelství nás v pořádku, řádně a včas dovezli zpátky do Prahy.
Účastníci: Martin + Honza K., Honza S., Jenda, Michal, Michal H. a Pavel.
Honza K.
View Výlet 25.5.2013 Divišov – Veliš – Kondrac – Vlašim in a larger map
- Někoho tento vyvrácený strom inspiroval k zvrácené úvaze nad tím, jak dobré místo k odklizení těla je pod kořeny stromů (v souvislosti s případnou nehodičkou, která by se loudajícímu Honzovi mohla přihodit). Naštěstí s námi byl expert v oboru Michal, který od zakopávání důrazně odrazoval a doporučil louhy. Takže Honza protentokrát vyvázl a můžete se na něj těšit někdy na příštím výletě.
- Křižovatka s návršíčkem a křížečkem s Ježíškem. Úplně láká k odpočinutí!
- Jak jsme se blížili k faře, stopy po křesťanech se zdály být čím dál patrnější…
- A skutečně, těsně u místa nejvyšší koncentrace kostelů jsme našli cíl naší cesty, kondrackou faru s muzeem.
- Dozvědět se, jak se žilo farářům v 19. století, to člověka opravdu změní. Jako doklad si povšimněte pokorných postojů na společné fotce. Šokující pravdu ale budete muset odhalit sami návštěvou muzea.
Zanechat komentář
Pro zanechání komentáře je nutné se přihlásit.
Žádné komentáře »