Nenáročný výlet na Klondajk

9.11.2002

Jak napovídá nadpis, mohlo by se zdát, že cílem sobotního výletu 9. listopadu měly být bílé pláně dalekého severu. Nebylo to tak. „Klondajk“ je název restaurace v Radotíně, kde jsme měli zakončit nenáročnou procházku. Že to ale zimní severské výpravě bude podobné, nasvědčovalo počasí celého předchozího týdne (byly docela slušné mrazy). A že bychom mohli jít zasněženou bílou plání, tak vypadalo počasí v sobotu ráno. Ale i přes vyhlídku na špatné počasí se nás nakonec sešlo alespoň několik. (Schválně neprozradím kolik a zdravím zvědavého Davida.

Ranní sněžení se změnilo na dopolední déšť. Proto jsme se operativně rozhodli namísto odjezdu do přírody navštívit v galerii Rudolfinum výstavu „Československý socialistický realismus 1948-1958“. Ta však otvírala o chvíli později. Proto jsme si čekání raději zpestřili prohlídkou bazénu. Tak se říká hale v budově právnické fakulty. No vypadá to tam prostě… jen vodu napustit. Výstava výtvorů socialistického realismu byla přímo úžasná. Prostě množství Stalinů, Gottwaldů, dělníků, rolníků, rozjásaných družstevnic na traktorech, továrních hal, korejských i všelijakých dalších soudruhů, pionýrů a pionýrek, soustředěných pod jednou střechou. Pokud tuto výstavu navštívíte, nepřehlédněte obraz koupajícího se Antonína Zápotockého.

Prohlídka všech těch úchvatných děl byla docela dlouhá a během ní se na nás přes okna Rudolfina začalo zvenku usmívat sluníčko. Bylo asi poledne, když jsme se rozjeli nazpět na Smíchovské nádraží, místo ranního srazu, a odtud odcestovali do Radotína. Počasí totiž natolik změnilo tvář, že stálo za to podniknout alespoň malou procházku podzimní přírodou. A že to byla procházka pěkná, to mi myslím dají účastníci za pravdu. Snad i přesto, že byla zpočátku trochu bahnitá.

I na vrstvu spadaného jehličí ve smrkovém lese nakonec došlo. Snad k Tvojí spokojenosti nejmenovaný výletníku. Tahle procházka vedla z Radotína od nádraží do Černošic k nádraží. Jak byla dlouhá přesně nevím. Šlo se trochu cestou, necestou. Odhaduji to tak na pět nebo šest kilometrů. Nebyla to cesta dlouhá ani náročná, přesto jsme po ní trochu odpočívali v restauraci naproti černošickému nádraží. Takže „Klondajk“ jsme nenavštívili (jen jsme kolem v Radotíně prošli).

Pěkná sobota pro nás neskončila ani návratem zpátky do Prahy. Ještě jsme večer poseděli v čajovně „Ve věži“ a podnikli noční procházku přes Letenskou pláň, zpestřenou rozborem povolební politické situace.

Na tomto místě svůj popis skončím. Děkuji všem, kteří přišli a doufám, že nelitovali. Nebudu tady účastníky vyjmenovávat, jak má ve zvyku ve svých popisech Slávek. To by si je mohl zvědavý David spočítat.

Honza