Do kladenské uhelné sloje
(29.11.2008)

Jelikož se zimní výlety relativně osvědčily, rozhodl jsem se letos naplánovat jeden takový i na listopad, tedy do období, kdy ještě nestraší Vánoce, ale už se nedá nikam moc chodit po venku. Tedy ne že bychom se tentokrát nějak moc ohřáli vevnitř … Ale k tomu se teprve postupně dostanu.
Na našem tradičním místě srazu na Masaryčce se sešel nebývale vysoký počet účastníků, který se rozrůstal i po čase srazu, což mi nakonec trochu zamotalo hlavu a výsledkem bylo, že jsem koupil jednu jízdenku zbytečně navíc. Alespoň jsme podpořili v době sílící ekonomické krize České dráhy… Cílem tentokrát byl hornický skanzen v bývalém dole Mayrau poblíž Kladna. Z vlaku jsme vystoupili na nádraží Kladno-Ostrovec a vydali se hledat onen bývalý důl. Hledání cesty se na počátku neobešlo úplně bez problémů, protože jsme se na turistickou značku museli nejprve napojit, nicméně za pomoci mapy, satelitní navigace, orientační intuice některých účastníků a šťastné náhody jsme nakonec zdárně dorazili až k věznici Vinařice. Jelikož prohlídka věznice zpravidla trvá déle než jeden den (podle okolností několik měsíců až let…), raději jsme pokračovali ještě pár desítek metrů až ke vstupu do bývalého dolu. Vypadalo to, jakoby tu na nás čekali, protože milý průvodce se nás hned u vchodu ujal a začal se nám věnovat.
Prohlídka byla opravdu zajímavá, opravdu vkusný byl i úvodní dokumentární film o „Majrovce“, z něhož nás nejvíce zaujala závěrečný několikaminutový záběr na hornické sprchy plné vzájemně se mydlících se horníků po šichtě… (Prosím puritány, aby mě nebili, já si ten film nevymyslel.)
Poté jsme se vydali na prohlídku dolu, resp. jeho nadzemní části. Někde jsem se dočetl, že prohlídka zanechává v člověku dojem, jako by teprve před několika dny odešli z dolu poslední horníci; něco na tom bylo. Viděli jsme dokonce na chvíli v provozu i zdejší parní těžní stroj. Údajně technický unikát, každopádně je to úctyhodné dílo, protože jeho výkon je ještě několikanásobně větší nežli u parní lokomotivy. (Tedy mně to aspoň tak připadalo, případní znalci techniky mě možná opraví)
To, že muzeum dýchá zvláštní atmosférou, je určitě způsobeno i tím, že průvodce nám dělal bývalý dlouholetý zdejší havíř, který měl svoji práci opravdu rád. Jediná vada na kráse, kterou prohlídka měla, bylo to, že v celém areálu se nikdy netopí, takže jsme ke konci docela dost mrzli.
A zapomenout bych asi neměl ani všudypřítomná umělecká díla – zdejší industriální prostředí zřejmě láká různé moderní umělce ke smělým počinům, posoudit můžete sami na fotkách. Při zpáteční cestě jsme na okraji Kladna zapadli do celkem příjemné hospůdky. Jelikož naše výprava byla docela početná, trochu jsme jim zahltili kapacitu a museli jsme tu tak strávit více než hodinu, ale aspoň jsme stačili rozmrznout, roztát a zahřát se, vařili celkem dobře a obsluha byla taky moc příjemná (paní servírka se zpočátku tvářila nedůvěřivě, ale později úspěšně konverzovala i s Michalem, kterému ani nepřinesla jídlo jako poslednímu, jak vyhrožovala). Odchod se nám krásně podařilo skloubit s odjezdem vlaku, takže jsme na nádraží v Ostrovci dorazili jen pár minut před odjezdem, vlak je výchozí právě z Ostrovce, takže jsme rovnou nastoupili a jelo se. (Při zpáteční cestě jsem usoudil, že České dráhy jakožto ekonomicky silný a velký podnik by mohly finanční krizi ustát i bez naší podpory, takže pro zpáteční cestu jsme zaplatili jízdné právě za tolik osob, kolik nás bylo.)

Statistika:
Účast: 13 – HonzaK+MartinD, Michal, FilipTS, JirkaO, MarekB+PetrP, Tomáš, RadimB, Rudolf, Vojta, Natan, Veronika
Trasa: 4km – Kladno-Ostrovec, neznačeně Vinařice a zpět
Pamětihodnosti:Hornický skanzen Mayrau
Restaurace: Kladno: Pod červeným bukem – útulno a paní byla velmi přátelská