S Jirkou přes Jiříkovec do Prčice (27. 5. 2017)
Celkem sedm odvážlivců vzalo doslova vybídku svých blízkých, kteří je v krátkém či delším časovém intervalu před konáním výletu poslali do Prčic. Z Prahy jsme vyrazili nejprve elefantem do Benešova a pak motoráčkem na roztomilé nádražíčko do Heřmaniček. Je to tu ještě jako za starých časů. Ale koridor už se sem taky blíží …
Hned na začátku jsme trochu zakufrovali, když jsme se místo cestě pod kolejemi vydali po cestičce přímo vedle kolejí. Když nás ale málem přejel rychlík do Prahy, poznali jsme svůj omyl – a nezbylo nám, než se vrhnout skrz křoviska dolů. Pád při tomto manévru potkal myslím jen jednoho účastníka, což je ještě v normě. (Rozhodně méně než na brtnických ledopádech.)
Hlavní cíl našeho výletu se nachází hned malý kousek za Heřmaničkami. Šlo tentokrát o osadu Jiříkovec – a jednoho Jiříka jsme tentokrát měli s sebou. Vyfotili jsme se s ním u silniční cedule – a hned za ní odbočili na polní cestu směrem vzhůru. Přesto jsme z Jiříkovce podstatnou část viděli. Z cesty přes pole k lesu se sluší zmínit jeden stromolezecký výkon nejmenovaného účastníka, který zdolal asi deset metrů stromovím, nedbaje přitom zákazu svého nezákonitého partnera, aby se dostal ke kešce vysoko v koruně statného stromu.
V Prčicích jsme byli ovšem zanedlouho všichni. A jelikož zdejší restaurace měla obsazenou zahrádku, tak jsme si společně všichni řekli „Do prčic!“ a vydali se na oběd do sousedního Sedlce. Ve zdejší hospodě u Vítka z Prčice jsme se najedli opravdu velmi vydatně – svůj avizovaný záměr hosta upít a ujíst k smrti tu berou docela vážně. Navíc vaří moc chutně. Takže jsme se všichni po obědě sotva valili – ale nakonec jsme se šťastně a spokojeně dovalili až na nádraží do Ješetic a v pořádku dojeli až domů.
Účastníci: Marek + Petr, Vráťa + Honza N., Jirka, Ondra, Honza