Předjarní setkání: Proti směru času – od letadel k železnici

17.3.2007

Stověžatá matička má spoustu zajímavých zákoutí, která stojí za terénní průzkum. Tentokrát jsme si vzali na mušku technické památky v jihozápadní části Prahy. Termín srazu na hlavním nádraží v 11:15 nemilosrdně rozdělil účastníky výletu na dva tábory – přešlapovače (většina) a dobíhače (Honza K. + Martin). Vlak, snad jediný, který jezdí po jedné z nejméně frekventovaných pražských tratí – pražském semmeringu, nakonec stíhají všichni, kdo chtěli jet, a tak po 20 minutách vystupujeme na zastávce, která jistě zažila slavnější časy – v Praze-Jinonicích.
První naší zastávkou se stává prostranství před moderním komplexem Univerzity Karlovy. Nezajímáme se však o ni, nýbrž o budovy pod silnicí, kde se vyráběly motocykly, automobily a letecké motory. Dnešní podoba budov v komplexu Waltrovky již příliš nenapovídá, že tato továrna před desítkami let představovala jeden z našich nejdůležitějších průmyslových závodů. Po zevrubné vůdcově přednášce jsme se pokochali výhledem na kdysi největší sportovní stadion světa na Strahově a posléze se přesunuli před hlavní vchod do Waltrovky. Jelikož valná část výletníků z naší skupiny náleží zároveň do skupiny Homo sapiens chotouschiensis (pro neznalé: to je člověk, který běhá za vším co má motor, hýbe se a slouží k hromadné přeprávě „substrátu“, a to jak průmyslového, tak lidského), dopřáli jsme si pár minut odpočinku rozjímáním o trolejbusové točně, která zde fungovala až do roku 1969. Točna zde stále existuje, ale již bez troleje, takže jsme se museli spokojit s otáčením autobusů, které zde mimochodem jezdí zatraceně často! Ale i autobusy jistým členům výpravy stačily (vzhledem k jejich pracovním povinnostem vůči kouřícím řidičům autobusů) ke štěstí. Ale to ponechme stranou… Podle dobové fotky z točny jsme zjistili, že architektura (baráček u točny) je minimálně 38 let stejná… A tak jsme učinili jedno hromadné rozhodnutí: přesně za 38 let (což odpovídá době od zrušení trolejbusů), tedy 17. 3. 2045 se tu v 12.45 všichni sejdeme a zjistíme, jestli se více změnil zdejší terén nebo my :-). Po rozjímání o trolejbusech jsme se vydali po bývalé trolejbusové trati směrem na Malvazinky. Jejím pozůstatkem v této části trasy jsou již jen uřezané zbytky sloupů zalité v asfaltu a úchyty na upevnění troleje na fasádách nerekonstruovaných budov. Na Malvazinkách jsme jednak získali výborný recept na přítele (občas se vyplatí přečíst si vitríny adventistů :-)) a jednak prošli místní hřbitov, na němž odpočívá řada významných osob, např. Jakub Arbes nebo Jan Jánský. Řadu z nás zaujaly hranolové církevní sluneční hodiny při vstupu na hřbitov (vlastně čtyřhodiny). Hřbitovní část výletu, při níž oproti očekávání nakonec nikdo nebyl natolik vyčerpán, abychom ho zde museli nechat, jsme brzy ukončili zapadnutím do místní fotbalové hospody, kde jsme naplnili svá břicha tekutým i netekutým chlebem. Ano a také jsme vyprudili místního servíra objednáváním piv po jednom. Po doplnění nezbytné energie jsme došli přes Santošku na Paví vrch, kde jsme začali usilovně hledat Staropramen. Tedy ne vývěsní štít se stejnojmeným mokem, ale skutečný pramen. Bohužel neúspěšně… Tak snad příště. Cílem výletu byla dnes již nestojící smíchovská Ringhofferova továrna, kde se výletní družstvo rozprchlo do všech světových stran. Sečteno podtrženo: během výletu jsme se pokochali někdejší technickou krásou Prahy, shodili pár deka přebytečné tukové hmoty a hlavně objevili skrytá zákoutí velkoměsta, která stojí za to navštívit.

Marek+PetrP

Statistika:
Účast: 11 – Marek+PetrP,HonzaK+MartinD,FilipTS,Jirka+HonzaIII,Jindra,MartinF,Pavel+Pavel
Trasa: Praha hl.n.-Jinonice 12km (vlakem); Jinonice-Malvazinky-Anděl 6 km (pěšky)
Pamětihodnosti: Waltrovka, zbytky trolejbusových a jiných tratí
Restaurace: Fotbalová hospoda na Malvazinkách-pozor, hostinský má rád svůj klid