Jílové 2012
Zlatý hřeb na konec – Jílové u Prahy (6. 10. 2012)
I v případě posledního výletu letošní sezony byla účast poměrně hojná. Scházeli jsme se ve vlaku tak trochu postupně, kde to komu vyhovovalo a nakonec nás vystoupilo v cíli v Jílovém celkem dvanáct. Náš dav se tedy vydal po turistické značce směrem k hlavnímu cíli naší výpravy – zlaté štole sv. Josefa. Nejprve jsme ovšem podcházeli kamenný viadukt přes rokli Kocour. Údajně jde o nejvyšší kamenný viadukt ve střední Evropě – některé zdroje to sice popírají, každopádně jeho výška je 41,73 m, což je přibližně o pouhý metr méně, než měří Nuselský most, a to je vzhledem k datu jeho zbudování – rok 1900 – jistě úctyhodné. Když jsme se dosyta naobdivovali této technické památky, vyrazili jsme dále a přišli ke vchodu do dvou zlatých štol. Výběr hlasování se nakonec nekonal, protože u pokladny jsme zjistili, že do štoly sv. Antonína Paduánského nemůžeme kvůli tomu, že nás je prostě moc (zde je omezení na 7 osob). Nafasovali jsme tedy ochranné helmy a pláště a vyrazili na prohlídky zlaté štoly sv. Josefa. Jde o štolu starou několik století, možná až ze 14. století. Naším průvodcem byl milý starší pán, jehož vyprávění bylo velmi poutavé a působil dojmem jakoby snad štolu pamatoval ještě v provozu. Některé účastníky naší výpravy debata s ním natolik zaujala, že zůstali výrazně pozadu a už nás nedohonili a odpojili se úplně. Zahrnul jsem je tedy do povolených ztrát a dál jsme pokračovali jen v devíti.
Od štoly jsme se vydali směrem nahoru, konkrétně k rozhledně Pepř – je to bohužel vyhlídková plošina na telekomunikační věži, takže někteří si vyhlídku nechali ujít, i když je přístupná zdarma. Nabídky odskočit si na oběd do Jílového se nikdo nechopil, a tak jsme pokračovali dál. Dvě následující obce se bohužel ukázali být k poobědvání nevhodné, ježto neměli otevřených hospod. Pohotově jsme tedy změnili plán a zamířil za jídlem dolů do sázavského údolí do Pikovic, kde jsme nejprve poobědvali a posléze i posvačili v nedaleké cukrárně. Naplněni energií jsme se ještě vydali na krátkou procházku podél řeky a do vlaku nastoupili na zastávce Petrov-Chlomek.
Účastníci: Honza K.+Martin, Honza+Jirka, Alberto, Marek, Nathan, Radim, Petr S., (Petr Šp.+ Honza, Michal)
- Tady je naše výprava pod viaduktem přes tu rokli Kocour.
- Díky Jirkově nápaditosti můžete nahlédnout i zespodu. Shora padaly kapičky vody, které se při pohledu ze správného úhlu při svém pádu nádherně třpitily ve slunci. Dokonce se daly i chytat do ruky. Podle mě to byla největší zájímavost výletu!
- Takže už jsme sroceni ke společné fotce, zleva je fotografand Petr S., pak Marek, Honza K., Martin, Alberto, Nathan, Jirka, Honza, Radim, Honza. Fotí Michal, ale někde se nám zatoulal Petr Šp.
- Dychtivé očekávání exkurze do štoly sv. Václava. A vrchovatě naplněné, protože pan průvodce byl od řemesla a vykládal samé zajímavé věci. Až tak zajímavé, že Petr Šp., Honza a Michal s ním zůstali v družném hovoru i po odchodu zbytku výpravy. Už jsme je více nespatřili…
- Jirkovi s Honzou převýšení žádné potíže nečiní, a tak ze štoly vyfárali rovnou až na rozhlednu Pepř.
- Nathan se ještě smutně ohlíží, jestli neuvidí odpadlíky. Jenže ti jsou právě v nejlepším při kritizování Evropské Unie s panem štolmistrem.
- Nakonec i ti, co nevylezli na rozhlednu, mohli spatřit krásná panoramata s řekou Sázavou.
- Tady jsme na jedné z vyhlídek. Podle výrazů to ale spíš vypadá, že se tu stalo něco strašného. Vlastně spíš nestalo, co se stát mělo. Totiž oběd! Nathanovo jabko a Honzův suchar nemohly vystačit celé výpravě, takže jsme rychle vyrazili do Pikovic za potravou.
- Ještě se podívejme na krajinku s železnicí…
- Nathan nestíhá tempo hladovějících, jeblko ho tíží a zpomaluje.
- Tak to už jsme po obědě na samém konci výpravy na nádraží Petrov-Chlomek.
- Čekání na vlak nám příjemně zkrátil Marek svým vysvětlováním politické situace na Slovensku.
- A nebyl by to Honza, kdyby na výletu nenašel alespoň jednu houbu. Podle Alberta prý takové dobré v Itálii nerostou.
Zanechat komentář
Pro zanechání komentáře je nutné se přihlásit.
Žádné komentáře »