Za Josefem Jungmannem do Hudlic

14.6.2008

Původně naplánovaný výlet za Otou Pavlem nám poněkud zhatily České dráhy, když kvůli výluce bez náhrady odřekly vlak, kterým jsme chtěli jet z Prahy do Berouna. Následný vlak sice jel asi za čtvrt hodiny, bohužel bez přípoje směrem do Roztok u Křivoklátu. Když jsem si v pondělí po výletě e-mailem u ČD stěžoval, bylo mi odpovězeno něco v tom smyslu, že výluka byla předem oznámena na internetu, a když se v dnešní době spoléhám na tištěný knižní jízdní řád, jsem zaostalec patřící do železničního skanzenu a dobře mi tak.
Výlet na Branov jsme proto operativně nahradili výletem plánovaným na konec sezony, totiž za Josefem Jungmannem do Hudlic. V zásadě to nikomu moc nevadilo, postižen byl zejména Franta, který na nás čekal v Roztokách (a pochopitelně se nedočkal – byl tak alespoň jediným, kdo se ten den skutečně do Branova vypravil) a já, kterému to z principu zkazilo náladu.
Výlet jsme započali nákupy na berounském nádraží (škvarkové placky a buchty), pokračovali jsme cestou přes město – a protože jsem vzteky pořádně neviděl, byla naše cesta poněkud chaotická, což se samozřejmě neobešlo bez různých poznámek na moji adresu. Ono tedy zabloudit pár set metrů od vlastního bydliště je opravdu výkon…
I přesto jsme se ovšem úspěšně vyšplhali na Městskou horu, na jejímž vrcholu se nachází „medvědárium“, v němž pobývají roztomilí medvídci Vojta, Kuba s Matějem, známí z televizního večerníčku „Méďové“. Od dob natáčení ovšem poněkud povyrostli…. Ale stále se mají čile k světu.
Rozhlednu na Městské hoře jsme minuli (úmyslně), výhled na město jsme si totiž užili při stoupání na vrch Děd, který se tyčí nad Berounem. Na jeho vršku je sice další rozhledna, ale z té město vidět není. Výhled cloní vzrostlé stromy, takže je vidět pouze směrem od města na lesy, ale myslím, že už jsme na výletech měli lepší rozhledy, i bez rozhleden…
Rodná ves významného českého buditele Josefa Jungmanna je malebnou obcí nacházející se ve svahu, které dominuje malebně vyhlížející kostelík. Její nevýhoda spočívá nicméně v absenci hospod – je tu pouze podnik jmenující se „rychlé občerstvení“, jehož služby překonaly veškerá (negativní) očekávání. Měli pouze dva druhy jídla – kuřecí stehno, knedlík, zelí, od něhož byly již jen dvě porce, pak pizza (prý domácí a výborná), od níž bylo o několik porcí více (ale taky už ne pro všechny) a pak dršťková polévka – ta sice byla v množstvím dostatečném, ale mnozí touto pochoutkou pohrdli (já dršťkovou můžu, tak jsem si ji dal, ale za moc nestála). Paní hostinská se na nás tvářila dost nepřátelsky, asi něco ve stylu „mám ráda svoji hospodu, ale nesnáším, když mi do ní lezou lidi“, Michal si sice svojí dršťkou vysloužil přídavek, ale myslím, že většina účastníků byla ráda, když jsme vypadli.
Kousek od „rychlého občerstvení“ se nachází rodný domek obroditele Jungmanna – krásná roubená chaloupka v takřka původním stavu s milou průvodkyní, která ovšem uměla jen pár stránek naučeného textu, takže ji Michal celkem snadno několikrát úplně rozhodil a odzbrojil.
Další naše cesta vedla přes Krušnou horu do Nového Jáchymova. Ty názvy nejsou zcela náhodné – původně se tu skutečně těžila železná ruda a poslední důl byl uzavřen někdy v sedmdesátých letech. V Novém Jáchymově jsme se občerstvili nanuky vyrazili ke Žloukovicům. Značka tu hned za obcí odbočuje ze silnice a vede poněkud podezřelým terénem zkratkou přes les. Když jsem se do houští vydal, někteří mi nevěřili, že to myslím vážně. Posléze se pár odvážlivců vydalo za mnou, ale větší část výpravy neuvěřila ani poté a zkratku obešla po silnici. Ve Žloukovicích jsme konečně bez nesnází pojedli v celkem rozumné hospodě na zahrádce, přičemž jedinou vadou tu byl plot hroutící se při sebemenším dotyku – nicméně pouze stačilo vyvarovat se nutkání pohodlně se o něj opírat a k žádnému neštěstí tu nedošlo. Obsluha nebyla zrovna nejrychlejší – třebaže jsme měli asi hodinu času a nic moc extrovního jsme nechtěli, měli jsme nakonec co dělat, abychom vlak stihli. Zda České dráhy i na zpáteční cestě nějak excelovaly, nemohu posoudit, v Berouně jsem se od hlavní skupiny odpoutal a vydal se k domovu.
Podotýkám, že do Branova se vypravíme v srpnu (viz aktualizovaný plán na rok 2008).

Statistika:
Účast: 10 – HonzaK, MichalS, FilipTS, JirkaO, MarekB+PetrP, JindraS, JirkaM, Tomáš, Tony
Trasa: 21km – Beroun, neznačeně Městská hora, po modré rozhledna na Dědu, po červené Hudlice-Nový Jáchymov, po modré Žloukovice
Pamětihodnosti: medvědárium na Městské hoře v Berouně, rozhledna na Dědu, rodný dům Josefa Jungmanna
Restaurace: Hudlice: rychlé občerstvení – objednávat musíte opravdu rychle, kamarád nekamarád, jinak na vás nic nezbyde. Majitelka je od rány, ale podle mne pod tvrdou slupkou je dobré srdce; Žloukovice: tady pozor, na zahrádce jim tam padá plot a fakt mohlo dojít k úrazu