Výprava hasičů (žízně) hornopožáreckými lesy

19.5.2007

Výlet jsme tentokrát zahájili nikoli na nádraží, ale na autobusové zastávce, konkrétně na Budějovické. Ačkoli se sešlo pouze šest účastníků, autobusová zastávka praskala ve švech a byli jsme rádi, že jsme patřili k těm šťastnějším, kteří se do autobusu vešli. Vcelku neotřele si počínal pan řidič. Nejprve se pokusil cestující pobídnout k redukci nevyužitého místa prostým „postupte si“, a když to nezabralo zkusil to takhle: „Vy chytří a krásní si postupte, ostatní nemusí!“. Na některé to zabralo, na některé ne. Účastníci našeho výletu na to nijak nereagovali, nikoli však proto, že by snad nepatřili do kategorie zmíněné panem řidičem, ale prostě proto, že již zabírali nejmenší možný prostor. I přesto ovšem asi deset lidí na zastávce zbylo. Když jsme následně přijeli ke krčské nemocnici, kde čekalo ještě asi dalších patnáct lidí, ozvalo se zpředu z autobusu pouze „Tak jim udělejte pápá a zase pojedeme“. Dlužno podotknout, že přítomní cestující naše přátelské gesto moc neocenili a spíše za námi hrozili holemi a jinými mávátky.
Po dobrodružné cestě jsme vystoupili u husitského památníku Mandava – pěkný výhled na Prahu, ale památník samotný zarostlý býlím. Kromě toho se nedalo pořádně fotit, protože památník byl proti sluníčku.
Napojili jsme se na turistickou značku a vyrazili ke Kostelci u Křížků, kde se nacházelo mnoho pamětihodností, v tomto sumáři budou popisovány v pořadí podle navštívení a současně též estetické hodnoty. Nejprve úpravný katolický hřbitůvek u kostela sv. Martina, následně skoro zapomenutý židovský hřbitov na konci vesnice.
Jelikož bylo poledne, rozhodli jsme se zajít do místní hospůdky, kde v podobě číšníka (další Martin) na nás čekala zdejší nejlepší pamětihodnost. Roztomilý snaživý klučík, kterému to velmi slušelo, se stal pochopitelným terčem naší pozornosti. Následně jsme navíc zjistili, že jsme byli přítomni historické události, neboť ten den to byla jeho první služba v tomto podniku.
Nicméně i tak jsme se z příjemné hospůdky vydali dál, prohlédli si velkolepou hrobku pana barona Ringhoffera uprostřed lesů a vyrazili směrem k hornopožárským lesům. Vyhlídka na Panské skále už časem trochu zarostla, takže moc výhledů nenabízí, ale ani to moc nevadilo. Naši pozornost totiž upoutal jeden ze stromů, v jehož dutině si udělal hnízdečko párek brhlíků (pro neznalé: ptáček … tedy okřídlený), jehož děti zrovna byly v nejžravějším stádiu, takže chudáci rodiče neustále vyletovali ven a vletovali dovnitř. Za zmínku stojí ještě Vlčí rokle, což je malebné údolíčko s potůčkem sotva patrným pod velkými balvany. Za zmínku naopak nestojí lovecký zámeček Horní Požáry.
Příjemně unaveni jsme dorazili na nádraží v Prosečnici, krátce se občerstvili ve zdejším občerstvení a posázavským pacifikem vyrazili ku Praze.

Statistika:
Účast: 6 – HonzaK+MartinD, FilipTS, JirkaO, MarekB+PetrP
Trasa: 14km – Mandava, po silnici Sulice, po modré Kostelec u Křížků-Ringhofferova hrobka, po červené Těptín-Panská skála, po modré zámek Horní Požáry, po žluté Prosečnice
Pamětihodnosti: památník Mandava, rotunda sv.Martina a starý židovský hřbitov v Kostelci u Křížků, Ringhofferova hrobka
Restaurace: Kostelec u Křížků: Na Kalifáči – obsluhuje krásný mladík Martin