Dobřív
Vodní hamr v Dobřívi (27. 4. 2013)
Druhý letošní výlet sezony nás tentokrát poněkud netradičně zavedl až na území Plzeňského kraje – hlavním cílem byl Dobřívský hamr v okrese Rokycany. Počet účastníků dosáhl sympatického čísla devět – to se taktak hodilo právě pro cestu vlakem v osmimístném kupé. Vzhledem k tomu, že to do Rokycan docela svištělo, tak jsme 111%ní obsazenost vydrželi a alespoň jsme mohli komplexně prohovořit všechny podstatné události politického i jiného charakteru od předchozího výletu. Z Rokycan nás čekala ještě krátká cesta lokálkou do Hrádku – tady jsme vystoupili a zamířili příjemnou cestou podél potoka do Dobřívi.
Zde jsme stáli před dilematem, zda nejprve jít na prohlídku a poté na oběd, či zda máme pořadí obrátit. Nakonec zvítězila varianta pozdějšího obědu, takže jsme vyrazili k hamru, kde nás však právě nastavší polední přestávka donutila zvolené pořadí opětovně obrátit a zamířit do zdejší Staré hospody. Čekalo nás příjemné posezení na čerstvém vzduchu (po minulém ledovém výletu něco takřka nemyslitelného) a chutná krmě.
Po obědě jsme se znovu přesunuli k hamru, tentokrát již opravdu na prohlídku. Expozice je sice nevelká, ale to jí rozhodně nic neubírá na poutavosti. Průvodcem nám byl milý starší pán, který dokázal zajímavě vyprávět a působil, jalo by patřil k letitému inventáři. Spousta věcí je na hamru původních a většina navíc dosud funkčních, všelijaké páky, kladky, hejblátka a ozubená kolečka se pěkně pohybují, pumpují a otáčejí, opravdu radost se koukat. Na závěr prohlídky nám předvedli výrobu železného hřebíku přímo před našima očima – opravdu názorné a působivé. Hřebík jsme si co suvenýr mohli dokonce odnést domů.
Od hamru jsme vyrazili nejprve opět k hospodě – tu už jsme tentokrát bez povšimnutí minuli – a zamířili na lesní část výletu. Stál před námi nejprve úkol zdolat výstupem horu Žďár – výstup jsme si ovšem zpestřili jednou vyhlídkou po cestě nahoru, jednou vyhlídkou přímo nahoře a následně nás čekala ještě jedna vyhlídka již cestou dolů. Jsouce vybaveni stativem a několika fotoaparáty se samospouštěmi, jsme tentokrát pořídili značné množství skupinových fotek – kupodivu tentokrát nebyl nikdo, kdo by se vysloveně nechtěl na fotkách vyskytovat. Nakonec jsme došli až do Rokycan, tady jsme se zastavili v příjemné cukrárně na náměstí a následně dorazili na nádraží.
Účastníci: Marek + Petr, Honza K. + Martin, Pavel + Martin, Honza (bez Jirky), Pavel, Honza N.
- Na dnešním výletě se objevila novinka – stativ s tvarovatelnýma nožičkama. Těšili jsme se na společnou fotku, na které nebude nikdo chybět. Jenže naši fotografové už zapomněli zacházet se samospouští…
- …Takže na první fotce chybí dokonce dva lidé. Na první pokus to sice není špatné, ale přiznejme si, že v porovnání se standardním postupem to propadá.
- Na druhý pokus už se od složité fotografické aparatury uvolnil alespoň Pavel, avšak Honza nestihl doběhnout a zůstává mimo záběr.
- Na třetí pokus se to konečně povedlo! Zleva Honza, Pavel, Honza, Marek, Petr, Martin, Martin, Pavel, Pavel (toto není zvláštní druh koktání!) a Honza.
- Sláva Janu Velikému, Pokořiteli Samospouště!
- Procházka na mostě (No znáte to s císařpánem Francem Josefem, ne?). Už v Dobřívi.
- Tak tohle je ten hamr. Prohlídka se ale chystá až za hodinu, takže jsme změnili plán a šli nejdřív na oběd.
- Oběd na mostě (No dobře, tohle už vtipný není, ale co jinýho sem napsat? Třeba že fotit lidi při jídle je neslušný?).
- A pozor, bude další focení! Pavel, vlastník úžasného stativu, je jeho zkušeným uživatelem, jak vidíte ze speciálních rychtovacích technik, které si praxí osvojil.
- Sýýýr! Koho zajímá, jak focení dopadlo: Honza předvádějící balancování na klandru bez držení do náhonu bohužel nespadl.
- Tak tady konečně vidíte pořádně využité ty ohýbací nožičky!
- Úžasná společná fotka na okraji srázu s dalekým výhledem.
- Dalekým, předalekým výhledem!
- Procházka na skále (To už byl fakt poslední vtip s Procházkou, slibuju).
- Vidíte, že cestu někdy nemáme lehkou…
- …Před neprůchodnou pěšinou jsme zůstali bezradně stát. Pavel navrhuje vzdát to a jet zpátky domů.
- Paměť už mi neslouží, jak jsme nakonec tu patálii se zavalenou cestou vyřešili, ale vidíte, že nám to dalo pořádně zabrat.
- A skončíme architektonickou vložkou ve formě rokycanské secesní perníkové chaloupky.
Zanechat komentář
Pro zanechání komentáře je nutné se přihlásit.
Žádné komentáře »