Zahájení sezóny – Za Janem Janským do Černošic (26. 3. 2011)

Ačkoli předpověď počasí na zahájení sezóny nebyla úplně nejoptimističtější, což možná mohlo někoho odradit, obloha nám přece jen po většinu dne ukazovala svoji vlídnější tvář a v podstatě se nedá říct, že bychom zmokli, pokud pominu těch pár kapek, které na někoho spadly při čekání na autobus ještě na Smíchově. To ovšem bylo ještě před oficiálním zahájením výletu, takže se to vlastně nepočítá.

Úvodní výlet sezony jsme tentokrát začali v Lipencích – ale nebudu zastírat, že uvedení Lipenců jako startu výletu bylo přece jen tak trochu formální, protože beztak jsme všichni přijeli jedním autobusem ze Smíchovského nádraží. Byť by se mohlo zdát, že Lipence jsou úplně nejokrajovatějším okrajem Prahy, není tomu úplně tak, protože než jsme opustili území naší stověžaté matičky, ještě to chvíli trvalo. Zpočátku vedla cesta mezi poli k osadě Kazín (která byla předmětem předloňského zahajovacího výletu) a pak jsme došli k Berounce, kterážto řeka se v podstatě stala naší průvodkyní po zbytek dne. Po chvilce jsme došli k černošické lávce a teprve poté, co jsme jí přešli, jsme opustili pražskou půdu a dostali se na území města Černošic. Nejprve jsme se vydali hledat pamětní desku objevitele krevních skupin, slavného psychiatra profesora Janského. Dům čp. 357, na němž měla být pamětní deska umístěna, jsme sice našli, ale pamětní desku bohužel nikoli, a tak jsme se u domu alespoň vyfotili.

Následně jsme provedli demokratickou poradu a hlasování o dalším postupu výletu. Nakonec zvítězila varianta, podle níž jsme v Černošicích absolvovali nikoli oběd, ale pouze návštěvu místní cukrárny a následně jsme se vydali podél Berounky proti směru jejího toku. Jedna z výhod, které z této volby vzešla, bylo to, že jsme nakonec přece jen objevili pamětní desku prof. Janského, která byla umístěna na úplně jiném domě, který však i přesto nesl označení čp. 357 (následnou konzultací s mapu bych soudil, že se však ve skutečnosti jedná o dům čp. 397). Bohužel jsme byli od rodného domu odděleni železniční tratí, takže klasické hromadné foto v hlavním cíli výletu je tentokrát trochu pochybné.

Černošice jsme nakonec prošli v podstatě z jednoho konce až na ten druhý, na němž se nachází železniční most přes Berounky spojený s lávkou pro pěší, a to v místě, kde je zrovna na Berounce jez. Architektonicky je to sice krásná stavba, ale má své nedostatky, zejména pokud jde o průhlednost lávky, což některým účastníkům trochu činilo obtíže. Všichni jsme byli ovšem odměněni na druhé straně, kde se již na území Všenor nacházela restaurace Na Kovárně. Vývěsní štít sice hlásal teplá jídla v množném čísle, ukázalo se však, že jsme si mohli v podstatě vybrat jen mezi řízkem a řízkem (pravda, měli i polévku: jednu porci zabijačkové a pak hrachovku), ale kvalitou zase tak úplně pozadu nebyli.

Posilněni obědem jsme vyrazili vzhůru podle Berounky nejprve do Dobřichovic, poté do Řevnic, kde se někteří účastníci již odpojili, a následně nás většina zakončila jarní procházku podle vody v Zadní Třebani. Tady jsme se opět rozdělili na dvě nestejné skupiny a zamířili ku Praze a k Berounu.

 Honza K.

Účastníci: Jirka+Honza, Marek, Honza+Martin, Pavel, Nathan