Brtnické ledopády (11. 2. 2017)
Trochu jsem měl obavy, kolik lidí se odhodlá uprostřed zimy vydat se na desetikilometrový výlet, ale nakonec jsem byl mile překvapen. Na srazu se nás sešlo celkem šest, a to ještě tři další účastníci podlehli různým náhodným nástrahám a nedorazili.
Cesta vlakem byla tentokrát trochu delší, taky jsme jeli až na úplný konec Čech (do šluknovského výběžku), takže i když jsme vyjeli hned po ránu, na místo jsme přijeli až před polednem. Těsně před příjezdem do cílové stanice v Brtníkách nás milá paní průvodčí upozornila na to, že zdejší restaurace je mimo provoz, protože ji měli v nájmu „dva gayové“, kteří se rozešli – a od té doby je ta hospoda prázdná. Trochu nám to zavdalo podnět k úvahám, zda nám to vykládala záměrně či nikoli …
Šluknovský výběžek nás každopádně uvítal nádherně modrou oblohou a krásně bílým sněhem. Hned od začátku ovšem začalo být jasné, že výlet nebude žádná procházka růžovým sadem. Cesta udusaným a uklouzaným sněhem byla docela náročná, o čemž se většina účastníků přesvědčila na vlastní ehm … zadek. 🙂
Na prohlídku brtnických ledopádů jsme si vybrali tu nejvhodnější dobu. Ledopády stačily přes zimu nádherně narůst a ještě z nich nic neubylo. Podívaná to byla opravdu moc pěkná a myslím, že stála i za tu náročnou cestu. Jen škoda, že podobný nápad jako my měla i strašná spousta dalších výletníků – těch lidí tam bylo všude skoro jako na Václaváku 🙂
Zpáteční cesta vlakem byla o trochu kratší než cesta tam – už jen proto, že většina účastníků z ní značný kus prospala. Stihli jsme nakonec první z plánovaných vlakových spojů a příjemně unaveni jsme dorazili do Prahy na sedmou hodinu.
Účastníci: Jirka + Honza, Vráťa + Honza N., Milda, Honza K.