Přechod Brd (žloutnoucím listím)

15.10.2005

Budu muset začít až odněkud zprostředka, protože u zahájení jsem tak úplně nebyl – na sraz jsem dorazil až na poslední chvíli díky zpoždění vlaku, kterým jsem přijížděl do Prahy a valnou část cesty jsem absolvoval taky samostatně – konal jsem totiž ve vlaku statistický průzkum druhu použitých jízdních dokladů. Přišel jsem k tomu trochu nečekaně jako slepý k houslím, takže mne to zaskočilo skoro stejně jako přítomné účastníky, k nimž jsem se přidal až v průběhu jízdy vlakem.

Nicméně sčítání nemělo vliv na pravidelnost železniční doporavy, a tak jsme (takřka) přesně podle jízdního řádu vystoupili na zastávce Rymaně a vydali se po turistické značce k prvnímu postupnému cíli – totiž Mníšku pod Brdy. Tam jsme při cestě potkali švarného jinocha jménem Albert, který nás štědře obdaroval potravinami… no, obdaroval, nějaké peníze za to vlastně chtěl… A byl to darebák, jak se ukázalo, protože Michalovi ta bageta neudělala úplně dobře. Mimochodem, nedlouho po tom proběhla sdělovacími prostředky zpráva, že zrovna u tohoto chlapce našli hygienici různé závadné potraviny.
Hned nad Mníškem se nachází vrch Skalka, ze kterého je krásný výhled jednak na Mníšek a jednak za určitých okolností do talíře, pokud si tam v bufetu objednáte například smažák anebo Becherovku, kterou se Michal snažil zahnat následky styku s Albertem.

Becherovka se na něm docela projevila, protože hned na následujícím rozcestí pod vlivem jiného švarného jinocha – Petra Š. – utekli zbytku skupiny, odbočili nesprávným směrem (resp. neodbočili správným) a přestali brát telefony. Skončilo to tím, že si zašli asi 5 km navíc, ale prý potkali podstatně více vzhledných turistů a cykloturistů než my. No, jestli byli jako onen Albert.

Náhodou i zbytek skupiny si užil, protože v následující části cesty jsme si mohli vychutnat pohled na skládku TKO (tj. tuhého komunálního odpadu) a co bylo vůbec vrcholem cesty byl cyklista, který si v kopci nad Řevnicemi opravoval kolo. Ačkoli jsme se v této fázi cesty nacházeli v dosti roztroušeném stavu, povšimli si ho všechny skupinky a následně se tento nebohý chlapec stal předmětem živé debaty u piva a jiných tekutin a netekutin.

Přes všechny uvedené nástrahy jsme nakonec Brdy zdolali a přešli je opravdu z jednoho konce na druhý, a to skutečně zepředu až dozadu, i když jsme neskončili v Zadní Třebani, jak se původně plánovalo.