Za krásami Českého středohoří

24.5.2008

Ne každý výlet je ve znamení dobrého počasí, ale tentokráte nám počasí více než přálo. Ranní odjezd z Masarykova nádraží byl prosluněný a plný optimismu. Tentokráte se cílem naší výpravy staly samotné královny říše rostlin – orchideje. Vypravili jsme se za nimi do CHKO České Středohoří, konkrétně na PP Bílé stráně, kde se to našimi domácími druhy orchidejí mělo jen hemžit. Ve vlaku nás již – jako tradičně – neminula příhoda s jízdenkami. Tentokráte Petr P. ohromil pana průvodčího svým paklem jízdenek (čítajícím několik set položek), ve kterém „náhodou“ ztratil tu naši… Šotoušové byli v sedmém nebi, ale smrtelné osazenstvo lokálky se na nás dívalo poněkud s despektem. Konečně jsme se dokodrcali do Litoměřic. Po doplnění zásob v místní jednotě jsme začali stoupat vzhůru. Čekal nás plynulý výstup na vrch „Bílá stráň“ který se nachází severně od Litoměřic.
PP BÍLÉ STRÁNĚ jsme chvíli hledali, ale zanedlouho na nás čekala odměna – doslova rozkvetlá louka, plná nejen orchidejí, ale i všemožných jiných vzácných rostlin. Bílé stráně se nám předvedly ve své největší parádě. Nejběžnějšími druhy byly růžově kvetoucí a omamně vonící třemdavy bílé (Dictamnus albus) a méně nápadné kakosty krvavé (Geranium sanquineum), ale největší bohatství této lokality tkví hlavně v několika druzích orchidejí, které se zde vyskytují. Nejběžnějšími druhy byly nápadně kvetoucí, velké druhy – vstavač vojenský (Orchis militaris) a vstavač nachový (Orchis purpurea), podobně běžný, ale daleko méně nápadný byl bradáček vejčitý (Listeria ovata), který by laik vůbec neřadil mezi orchideje, neboť má jen zelené, nenápadné květy, které nepřitahují takovou pozornost. Ve stínu stromů, na vlhčích místech se skrývaly nádherné okrotice bílé (Cephallantera damasonium) a sasanky lesní (Anemone sylvestris) – větší a teplomilnější příbuzné známé sasanky hajní. Nejvzácnější rostlinou, kterou jsme pozorovali, byl tořič hmyzonosný (Ophrys insectifera) – tato drobná orchidej dlouho unikala naší pozornosti, neboť je poměrně nízká, a má nenápadné, hnědé květy, které připomínají sedící mouchy. I přes svoje důmyslné maskování se nám ale neschovala, a většina členů výstavy strávila fotografováním této zajímavé rostliny pár desítek minut.
Když jsme se dosytosti nabažili jarní atmosféry a slunečních paprsků, vydali jsme se směrem k vesnici Skalice. Na návsi jsme si dali pauzu na svačinu a po chvíli vyrazili na další část cesty. Když jsme míjeli poslední Skalické baráčky, najednou náš zmatený kamarád Petr P. zjistil, že pravděpodobně nechal na návsi foťák, a tak se vydal zpět, aby jej našel. My s napětím čekali, zda ho najde, ale naštěstí foťák nebyl zcizen žádným výtržníkem (ani tím hezkým svalovcem, který měl tak zajímavě vyhrnuté tričko, že jsme na něj všichni chvíli civěli), a mohli jsme vyrazit. Čekala nás cesta lesem, kolem skautského tábora pořád do kopce, až jsme dorazili na vrch Hradiště, ze kterého byl úžasný výhled do kraje.
Poté následovala návštěva restauračního zařízení v obci Hlinná. Po příjemném občerstvení nás čekal další výstup – tentokrát na vrch Plešivec, na kterém se nacházelo obrovské kamenné pole. Trošku jsme si zakamzičili na nerovném povrchu (někteří jedinci to těžce nesli), rozhlédli se do kraje a po obligátním focení došlo na sestup do nížiny. Na úpatí Plešivce jsme sice v „ledových jámách“ sníh bohužel nenašli, ale studený vzduch na nás dýchl velmi citelně.
Dále nás čekala cesta převážně po silnicích, ale družný hovor toto malé mínus rychle zahnal. Prošli jsme vesnicemi Kamýk, Malič a Michalovice a pomalu jsme se blížili k závěrečnému výšlapu naší výpravy. Čekal nás strmý krpál na vrch Radobýl. Námaha se však vyplatila. Z Radobýlu jsme měli jako na dlani celý přilehlý kraj. Ale nejen překrásná vyhlídka nám byla odměnou – na kopci totiž odkvétaly poslední divizny brunátné (Verbascum phoeniceum) a kavyly ivanovy (Stipa jovannis) a krásně dotvářely zdejší chráněné stepní trávníky.
Cesta z Radobýlu do Žalhostic byla příjemná, sluníčko svítilo, až nás to lákalo smočit se v Labi nebo ve zdejším Žalhostickém „moři“. Ze Žalhostic jsme dále vyrazili směrem k přívozu, a dále jsme (malinko ve spěchu) pokračovali na Lovosickou vlakovou zastávku, kde jsme si ještě stačili dát limonádu v místní nádražce. Nezbývá než dodat, že se budu těšit u příštích přírodně zaměřených výletů.
S pozdravem HoKub (Honza Kubát)

Statistika:
Účast: 8 – HonzaK+MartinD,FilipTS,MarekB+PetrP,JindraS,Hokub,Aleš
Trasa: 22km – Litoměřicko (po růžové – viz mapka :-))
Pamětihodnosti: pamětní kříž na kopci Radobýl
Restaurace: Hlinná (je v obci jediná)