Za Tetou na Tetín
(25. 4. 2009)

Cesta z Prahy byla prosta nějakých zvláštností či neobvyklostí, takže začnu až na zástavce Králův Dvůr-Popovice, kde jsme z vlaku vystoupili. Zde jsme byly poněkud zdrženi, neboť elektromontéři tu zrovna demontovali starou trolej a museli jsme počkat, až to dokončí, jinak by nám spadla na hlavu.

Hned za nádražím nás čekal pěkný výstup na Koukolovu horu. Převýšení je celkem slušné a cesta vede kolmo k vrstevnicím, takže je to stoupání solidní. Výhled na vrcholku je celkem pěkný, i když toho dne nás čekalo ještě několik výhledů kvalitnějších. Na vrcholu není žádná zřícenina hradu, ale pozůstatky kapličky. Jak prví naučná cedule na vrcholu, podle pověsti ji nechal zbudovat jakýsi rytíř na památku své nevěsty či co, ve skutečnosti ji však nezbudoval žádný rytíř, ale rektor Univerzity Karlovy.

Koukolova hora měla ještě jednu nevýhodu, museli jsme si k ní ze značky odskočit, takže jsme se museli zase kousek vrátit, ale nikdo si snad nestěžoval. Po krátké cestě po lesním hřbetu jsme sestoupili k osadě Havlíčkův mlýn, čehož jsme vzápětí zalitovali, protože výstup odsud na Zlatý kůň je ještě horší než na Koukolovu horu. Je sice kratší, ale o to prudší. Má ovšem tu výhodu, že kousek pod jeho koncem je k vidění Aksamitova jeskyně – moc pěkný krasový jev: ústí jeskyně se zříceným stropem. Místo působí zvláštní, trochu mystickou atmosférou a stojí za zastávku.

Následovala loučka s konikleci, většinou bohužel odkvetlými a pak odbočka k Jelínkovu mostu. Další pěkný krasový jev, s moc hezkým výhledem, který trochu kazí v popředí vápenka Čertovy schody…

Po cestě jsme měli rovněž Koněpruské jeskyně, takže jsme neodolali a nejprve u nich poobědvali a následně se vypravili do jejich hlubin. Je to prý nejdelší jeskynní systém v Čechách a stojí za návštěvu. Výčtem krasové výzdoby Vás nebudu nudit, ale připomenu alespoň různé kosterní pozůstatky a zbytky penězokazecké dílny, která tu ve středověku bývala (dokonalá skrýš, uvážíme-li, že jeskyně byly znovu objeveny až v roce 1950).

Od jeskyň jsme vyrazili přes osadu (a přírodní rezervaci) Koda k Tetínu. Na začátku obce nás nejprve pozdržela zdejší hospoda – příjemná venkovská hospůdka s milou obsluhou a výborným jídlem.

Tetín je starobylá obec (zmínky již hluboko v prvním tisíciletí), přesto kupodivu zůstala vesnicí. (Pravděpodobně taky s největším počtem kostelů na počet obyvatel – 3 kostely na 750 obyvatel). Kousek pod obcí je krásný výhled – ano, čtete správně POD obcí, je to trochu paradox, ale na vysokém skalním ostrohu nad Berounkou, kde jsou zbytky hradu je nádherný výhled na údolí Berounky – k vidění jsou různé úkazy jak technické (železniční trať Beroun-Praha, město Beroun) tak přírodní (řeka Berounka, lesy, skály). Kochali jsme se, kochali a následně vyrazili dále dolů směrem do Berouna. K berounskému nádraží jsme vzhledem k tempu pochodu a množství pamětihodností cestou dorazili až krátce před osmou hodinou.

Za Tetou na Tetín

Map your trip with EveryTrail