V září na Máj

22.9.2007

Výlet nám tentokráte poskytl různé vzrušující a napínavé chvíle. Na určeném místě se sešla jen část účastníků – část osazenstva na nás čekala ve Štěchovicích a jeden nejmenovaný přes důrazné upozornění v programu čekal na jiné autobusové zastávce než před nádražní halou… Dav lidí čekající na autobus vypadal nepříliš povzbudivě (hrozilo, že se nevejdeme), nakonec ovšem kýženým směrem vyrazily celkem dva autobusy (z toho jeden jen jako posila do Štěchovic), takže jsme celkem pohodlně stáli u dveří. To zavdalo Michalovi příležitost k báječné hádce s pánem, který hodlal vystoupit a nějak nebyl s to pochopit, že ho Michal pustí ze dveří, až autobus zastaví, protože za jízdy mu prostě nemá kam uhnout. Po chvíli ovšem začal stát celý autobus a neměl se k tomu, aby jel dál. Někteří účastníci tvrdí, že se rozbil tím, jak jsem se opíral o dveře, čemuž bych ovšem spíše nevěřil.
Část stojících lidí z našeho autobusu se naštěstí vešla do toho autobusu, co jel za námi, ale zdaleka ne všichni. My jsme naštěstí stáli hned u dveří, takže jsme na tom ještě vydělali, protože jsme si ve druhém autobuse nakonec dokonce sedli. Ve Štěchovicích jsme tak nabrali druhou část naší výpravy a skoro podle jízdního řádu dorazili ke Slapské přehradě.
Když jsem v autobuse porovnal svoji mapu s Filipovou, zjistili jsme, že v jeho verzi není odbočka k výhledně na Máji zakreslena. Nejprve jsme usoudili, že se jedná o nově vyznačenou odbočku, takže ve Filipově starší mapě prostě ještě není zakreslena. Tato domněnka ovšem vzala za své, když jsme zjistili, že má Filip naopak mapu novější než já…
Spravil to ovšem Michal, který se zhruba po půlhodině začal každého, koho potkal ptát, jestli nemá něco k jídlu, nejlépe řízek. Když jsme došli na kraj Teletína, položil tuto svoji otázku chatařům, kteří okopávali na zahrádce nějaké zelí či co, kterým se ho zželelo a jali se ho potěšit alespoň vlídnými slovy, z nastalého rozhovoru vyplynulo, že jsme původně chtěli na Máj, ale pak jsme zjistili, že nám zrušili značku. Proto nám poradili, kudy tam nejlépe dojít i bez značky a hlavně jsme se dozvěděli, že výhled z Máje stojí docela za to a že si ho určitě nemáme nechat ujít. Na své si přišel i Michal, když se dozvěděl, že v následující obci, ve Třebsíně, je restaurace U Novotných, kde určitě mají řízek, neboť tam skvěle vaří.
Máj je skála nacházející se v meandru Vltavy nad Štěchovickou přehradou, takže je odsud nádherný výhled na řeku, lesy, skály, kolemjedoucí parníky a spoustu dalších vymožeností. Jediná vada snad spočívá v tom, že v době naší návštěvy tam bylo přehršel houbařů, takže jsme neměli tak úplně soukromí…
Když jsme se dostatečně pokochali a drobně (tj. nedostatečně) posvačili, vyrazili jsme dále směrem k vytoužené restauraci U Novotných a dlužno podotknout, že opravdu bylo nač se těšit. Ceny velmi příznivé, obsluha velmi milá (dokonce i Michal si s ní rozuměl a měl jen vcelku drobné připomínky k nízké teplotě doneseného džusu), jídlo velice dobré. Posilněni dobrým jídlem a pitím jsme vyrazili směrem do údolí Sázavy a absolvovali část Posázavské stezky s mnoha vyhlídkami různé kvality. Na závěrečné části naší cesty nás provázeli po Sázavě plující mladí rafťáci (bohužel bez Vojtky Kotka), s nimiž jako obvykle Michal rozmlouval na téma, co mají s sebou k jídlu.
Celkem vhodně jsme dorazili na nádraží v Pikovicích, které se jmenuje Petrov u Prahy a Posázavským pacifikem dorazili do Prahy, kde jsme postupně na různých nádražích vystupovali.

Statistika:
Účast: 9 – HonzaK,MichalS,FilipTS,JirkaO+HonzaIII,PetrS,MarekB+PetrP,HonzaKu
Trasa: 14,5km – Slapská přehrada, po modré Rabyně-Pexův luh, po žluté Teletín-Máj-Třebsín, po zelené rozc.pod Třebsínem, po červené Pikovice
Pamětihodnosti:
Restaurace: Třebsín: U Novotných-fantastická svíčková s brusinkami