Dub
30
2016

Větruše

Vodopády Moravanského potoka. Na těch nikdo ještě žádná zdymadla nevystavěl.

Vodopády Moravanského potoka. Na těch nikdo ještě žádná zdymadla nevystavěl.

Vyhlídka Mlynářův kámen. Masarykova zdymadla v pozadí na pozadí (nejsou vidět)

Vyhlídka Mlynářův kámen. Masarykova zdymadla v pozadí na pozadí (nejsou vidět)

A to je konec.

A to je konec.

Vráťa. V pozadí Masarykova zdy... Totiž: V pozadí Vaňovské vodopády.

Vráťa. V pozadí Masarykova zdy… Totiž: V pozadí Vaňovské vodopády.

Malé občerstvení. V pozadí Masarykova zdymadla pod Střekovem.

Malé občerstvení. V pozadí Masarykova zdymadla pod Střekovem.

V pozadí za těmi lidmi jsou - ano, správně Masarykova zdymadla.

V pozadí za těmi lidmi jsou – ano, správně Masarykova zdymadla.

Ústí nad Labem, hrad Střekov. V popředí Msarykova zdymadla.

Ústí nad Labem, hrad Střekov. V popředí Msarykova zdymadla.

A tohle je pohled na Masarykova zdymadla pod Střekovem.

A tohle je pohled na Masarykova zdymadla pod Střekovem.

Pro jistotu jsme pořídili skupinové foto hned na začátku na Větruši. Cestou ovšem stejně nikdo neubyl.

Pro jistotu jsme pořídili skupinové foto hned na začátku na Větruši. Cestou ovšem stejně nikdo neubyl.

Provětrejme se na Větruši – 30. 4. 2016

Celý týden bylo počasí všelijaké, jenom ne pkěné. Ale s víkendem – jako když mávne kouzelným proutkem – se udělalo krásně. Na srazu se nás i přesto sešlo docela málo, pouhých šest účastníků. Cesta vlakem proběhla bez větších zážitků a přesně podle jízdního řádu nás České dráhy dovezly do Ústí nad Labem. Čekala nás jen velmi krátká procházka městem, k obchodnímu centru Forum, kde se v jednom z jeho pater nachází dolní stanice lanovky na Větruši. Ačkoli se Větruše celkem pyšně tyčí nad městem, převýšení lanovky není až tak úchvatné, pouhých 50 m. Ale v každém případě by se to asi nikomu nechtělo jít pěšky, i kdyby lanovka na Větruši nebyla jedním z hlavních cílů dnešního výletu – alespoň formálně.

Na vyhlídkové terase jsme se tu pokochali výhledem na město, pořídili jsme si tu skupinové foto. Jako obvykle se ukázalo, že jsem ovládání samospouště od minule zapomněl, takže úspěšně pořídit snímek se nám (mně, no) povedlo až na třetí pokus. Po krátké disputaci jsme odrazili pokusy zahájit výlet obědem ve zdejší předražené výletní restauraci a vyrazili jsme raději na cestu. Cestou jsme si dosytosti užili výhledů na další technickou památku, Masarykova zdymadla na Labi.

První přírodní pamětihodností, kterou jsme cestou potkali, byl Vaňovský vodopád, vysoký 12 m, což bylo pro většinu účastníků nečekaně hodně. Něco takového bychom tady v samém srdci Čech (Sudet – ?) nebyli čekali. Opravdu krásná přírodní scenerie. Kousek od vodopádu jsme došly k první dnešní vyhlídce na Vrkoči. Tady jsme celí rozvrkočení zasedli k obědu z vlastních zásob. Za zmínku například stojí turistický salám, který měla Billa v akci a já k obědu. Příjemně občerstveni jsme vyrazili od vyhlídky vzhůru. Převýšení už dávno převýšilo převýšení absolvované lanovkou, což jsme ocenili na milenecké vyhlídce nad Podlešínem. Další krásná vyhlídka dnešního dne a rozloučení s pohledem na město Ústí. (Za zmínku stojí koberce petrklíčů, které tu všude kolem byly).

Dále vedla cesta kousek po silnici, trochu jsem z toho měl při plánování obavy, ale šlo o silnici opravdu s nízkým provozem, takže to vůbec nevadilo. Na konci tohoto silničního úseku nás čekala další vyhlídka. Tentokrát se jmenovala Skalky. Zase jsme se tu chvíli kochali, načež nás čekala cesta dolů do Moravan, další roztomilé vesničky na kopci. Tady jsme se rozhodli na chvíli se zpronevěřit žluté značce a vrhli jsme se k dalším vodopádům, tentokrát Moravanským. Nebyly již tak vysoké jako ty Vaňovské, ale taky tu bylo pěkně, voda příjemně zurčela, prostě příjemný lesní kout. Pak nás čekala zase trochu cesta vzhůru a další vyhlídka – tentokrát Mlynářská. Přišlo mi to tu trochu povědomé, nejspíše jsme se tu zastavili při předchozí výpravě do těchto končin, za Přemyslem Oráčem do Stadic. Kousek od této Mlynářské vyhlídky se nachází ještě jedna vyhlídka, říkejme jí třeba vyhlídka vedle Dubic.  Také tady jsme se pokochali, ale už nás to táhlo do nedalekých Dubiček, kde nás čekala svatá Barbora a u ní stejnojmenná restaurace, osvědčená z předchozího zmíněného výletu.

Trochu déle to trvalo, ale potvrdilo se předchozí hodnocení o velkých porcích a výborné kvalitě jídel. Škoda jen, že v tomto pozdním čase už měly hodně proškrtaný jídelníček s hotovkami, bylo bychom si z těch vyprodaných jistě vybrali.

Po obědě nás opět čekala – jak jinak – vyhlídka. Tentokrát šlo o Dörellovu vyhlídku. Tady se nám zase otevřelo panoráma jiným směrem a opět jsme se tu chvíli pokochali. Nešlo ještě o úplně poslední vyhlídku, ještě nás čekala vyhlídka Jaroslava Srby, kde jsme se ani moc nezastavovali, protože byla přímo u cesty, tak jsme se pokochali za chůze. A úplně nakonec nás čekala jedna institucionalizovaná vyhlídka na radejčínské rozhledně. Pokochali jsme se vyhlídkou zejména na rozestavěnou dálnici D8, její tunely a mosty a pak už jsme se pomaloučku odebrali směrem k nádraží. Původně plánovaný spoj byl dávno pryč – již dlouho předtím jsme se smířili s tím, že pojedeme o dvě hodiny později. Bylo těch vyhlídek přece jen poměrně dost, a tak jsme se cestou hodně zdrželi oproti původnímu plánu. Ale ono bylo dnes tak nádherně, všechno to kvetlo, stromy, louky, lesy i stráně, počasí bylo jako vystřižené ze žurnálu, takže kdo by taky v takovém pěkném dni pospíchal domů.

I cesta vlakem proběhla v klidu, míru a pohodě, až na stížnosti některých na to, že musíme část cesty absolovat autobusem.

Účastníci: Vráťa + Honza N., Marek + Petr, pavel, Honza K.

Vložil: Honza K., rubrika: Kronika

Žádné komentáře

Používáme WordPress, českou verzi. Šablona: TheBuckmaker. Fischler, Nebenjob